se a výhružně zamává křídly, ale to jen proto, aby se ukázal. Vzápětí se uklidní, poskočí za balvan, usadí se a splyne s okolím. Papuchalk je mistr lovec, který se umí výborně potápět, a uloví třeba sedm i osm rybiček najednou. S tím papuchalk problém nemá. Problém spočívá v tom, že zejména smačky, ale i sledi a šproty z jídelníčku mizí, a to nejen v důsledku nadměrného rybolovu, ale i klimatických změn, kvůli nimž jsou během zimy častější bouře. Ty papuchalci tráví v tradičních lovištích na vodě a populace jimi trpí. Po mimořádných březnových bouřích v roce 2013 moře vyplavilo na pláže severní Británie tisíce uhynulých papuchalků. Populace papuchalků ve Skotsku se odhaduje na necelého půl milionu rodičovských párů z evropské populace asi pěti milionů. Z té je zhruba osmdesát procent hnízd v Norsku a na Islandu. Jedno z největších skotských hnízdišť se však nachází na ostrově Dun v souostroví St. Kilda, který vypadá jako olbřímí čokoládová tyčinka Toblerone, kterou tam Stvořitel zapomněl. Dun se skládá ze tří nezapomenutelných částí, které vám zůstanou navždy v podvědomí, kladném i záporném: ze skály, moře a papuchalků. Nemusíte se však vydat na plavbu zlostným Atlantikem k St. Kildě, abyste zhlédli kolonie papuchalků. Stačí, když se vydáte na ostrov Skye nebo si vyjedete na pískovcové útesy nad pláží u rybářské vesnice Auchtimithie poblíž města Arbroath. To je mi známo i tím, že se v něm soustředila poměrně početná česká komunita a vznikla zde i deklarace z Arbroathu, o které se dočtete v samostatné kapitole. Rozdíl tu ovšem je. Na ostrově Dun je papuchalků tolik co oblázků na pláži u Auchtimithie. A jsou i místa další jako snadno dostupný ostrov Handa, o kterém jsem se zmínil v kapitole o ostrovech. Na strmých útesech Handy hnízdí statisíce mořských ptáků, fulmarů, racků tříprstých a jiných – alk,
9
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251491