Čížek zrudl, ale neodpověděl. Byl rád, že Sylva nerozumí vděčnosti člověka a jediným jeho protestem bylo, že Sylvu, která již sedí u jeho nohou, táhle pohladil. Vzhlédla k němu oddaně. Před zakončením závodů přišel k Čížkovi hrabě Born. „Ihned si opatřete nákladní auto a jeďte do Poběžovic, kde budou zítra střelecké závody. Psa s sebou. Dohlédněte, aby tam bylo vše v pořádku. Holubi ať dostanou žrát a pít. Zbyli-li zde nějací, vezměte je s sebou.“ Čížek mlčky vyslechl a na vteřinu sklonil hlavu. To se loučil s odpočinkem a také s rojem včel, který doma čeká na usazení, jak mu bylo před chvílí vzkázáno. „Prosím, Osvícenosti.“ Pět minut nato, vsedal do nákladního auta. Čekaje na bedny s holuby, rozhlédl se zámeckým nádvořím. Na střechách, římsách, všude seděli holubi, kteří ušli smrti a kteří neznají cestu k domovu. Při každém výstřelu vzlétli, zakroužili nad zámkem a zase bezradně usedali. Někteří z nich se poplašeně reje neúčastnili. Seděli nehnutě, jako zadumaní, rozčechraní učenci. Bílá barva mnohých prozrazovala důvod toho. Byla nečistá, potřísněná temněrudými skvrnami. Co chvíli odkudsi praskla záludně partyzánská flobertka a některý ze zdravých se řítil k zemi, sledován
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251334