jejich jednoduchost nezlákala ty občany, kteří dosud nebyli se zákonem v rozporu. Jejich volání si již nevšímala mladá bažantí slípka, která pod remízkem, blízko cesty, zahřívala v jednoduchém hnízdě osm vajec. Byla již vyhublá. Deštivé počasí nedovolovalo jí vzdáliti se na delší dobu z hnízda, aby si mohla najíti dostatek potravy. Přes to ale nezáviděla kohoutkům, kteří se procházeli cestou, nevšímajíce si ani tučných žížal, které utíkajíce ze svých zatopených bytů kreslily v blátě cesty podivné obrazce. Nenáviděla je, když milostně si brousili ostruhy a nafukujíce se jako roztoužení španělští grandové odháněli ji od její povinnosti, které neznali. Nemohli pochopiti rozdíl mezi touto maminkou a onou milenkou, která ještě do nedávna, oddaně se krčíc v trávě, poslouchala jejich kodrcavé zpěvy lásky, které vždy končily krátkou erotickou bouří. Byla to vina myslivce, který zde ponechal v poměru k slepicím více kohoutů nežli 7 : 1, jak býti má. Vytrvale odmítala slípka důkazy přízně přebytečných a slabých kohoutů, kteří, odehnáni z hlavních tokanišť, chtěli zde splniti svoji nevypověditelnou povinnost. Ignorovala jejich přítomnost, krotíc drzé krasavce klovanci, které jejich svatební šat uváděly v nepořádek. Čekala již na první záchvěv ve vejcích, který jí měl přinésti další, déle trvající radost nežli byla ona dubnová. Nedočkala se…
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251333
Přišli sekáči a trávu pokosili. Jen o vlásek a do hnízda k osmi vejcím by byla přibyla i její hlava, nad níž zasvištěla kosa — z nichž se každá každoročně přebarví na chvíli teplou barvou nejlepších pernatých matek. Těžce vzlétla, zastavujíc tím kosu udiveného sekáče. Od tohoto dne bloudila bezúčelně přilehlým obilím, někdy bezplatně vypomáhajíc veliké rodině šťastnější slípky, která nestačila nalézti během nejdelších dnů dostatek potravy pro hladové děti — navštěvujíc stále řidčeji místo u cesty, kde již tráva zarůstala opuštěné hnízdo, které sekáči vybrali. Její osamocenost ji zaváděla daleko od rodného remízku. Tam se setkala s jinou osmičlennou rodinou, kterou vedla podivná máma. Byla černá jako noc se zlýma očkama. Chtěla i zde vypomoci, ale byla bojovnou černoškou odehnána. Byla to domácí kvočna, která zde opatrovala její děti, které z opuštěných vajec přivedla v hájovně k životu. Cosi pudově vedlo slípku k této rodině. Pokoušela se o smír, ale marně. Jako osudem volán, přišel v tato místa hajný, který chtěl kvočnu chytiti, jakoby věděl, že pravá matka se již svých dětí ujímá. Ale zdivočelá kvočna — jíž se volný život zalíbil více nežli zavšivený kurník a malý vězeňský dvorek, kam zřídka chodilo slunce na krátkou návštěvu — přelétala jako tetřev s místa na místo, až zmizela ve velkém lánu obilí.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251333
Její nepřítomnosti použila slípka k odvedení osmi dětí daleko od míst, kde je bude černá macecha hledati. Zůstaly až v klínu polí mezi dvěma zalesněnými kopci, kde již končily veliké lány polí a pestřily se úzké pásky s různými plodinami. Nevadilo jim, že často byly rušeny šelmovsky malými králíčky, kteří na okraji lesa otužovali svoje běhy, dobře vědouce, že tito důležití orgánové jim v budoucnu častokrát život zachrání — zevšedněla jim i častá přítomnost lidí, před kterými odlétaly do lesa. S polí již zmizelo obilí a několik brambořišť černou natí toužilo po jejich následování. Jak milosrdný byl stvořitel, který do spokojené přítomnosti ptactva a zvěře nedal pelyňku starosti o zítřek, kterou je lidstvo zmítáno. Neznají jí zlatohlávkové, těžce přeletující na fialových květech svazenky, nevšímavě míjíce řady mravenčích robotníků, kteří byli jejich vychovateli v době, kdy jako odporné, namodralé larvy samostatného života schopny nebyly — neznají jí ani bažanti, kterým již lidé rozkopali poslední brambořiště. Tehdy již z osmičlenného rodu vybarvovali tři kohoutci. Kaž dodenně ztráceli nehezké peří barvy oranic a na jejich místě vyrůstalo nové, které již teď dalo tušiti rubínovou krásu. Jako v životě rodiny člověka bývá více dovoleno dětem-krasavcům, tak i zde povolovala slípka těmto třem vyvolencům stále více v jejich nezralé samostatnosti, která ráda chodí ruku
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251333