Terje B. englund: Špion,
kTerý přiŠel pozdě
LiPsko, březen 1957 Je důležité, aby se systém jevil jako demokratický, ale strana musí mít vše pod přísnou kontrolou. — walter Ulbricht
Již od středověku bylo Lipsko známé jako jedno z nejdůležitějších tržních měst ve střední Evropě. To se nezměnilo, ani když železná opona náhle rozdělila kontinent na dvě části a saské město skončilo ve východním bloku. Deset let po začátku studené války se veletrh v Lipsku rozrostl na každoroční vrcholné setkání pracovníků z řady průmyslových oborů z Východu i Západu. Pro země východního bloku byla výstava příležitostí ukázat nejnovější výdobytky zemí v socialistickém průmyslovém rozvoji. Návštěvníci ze západní Evropy měli naproti tomu jedinečnou šanci na vlastní oči posoudit technologickou úroveň na opačné straně železné opony. Za rozruch, k němuž došlo na veletrhu konaném na počátku března 1957 kolem československých pavilonů, mohla Škoda. O tři roky dříve uvedla mladoboleslavská automobilka na trh model Spartak 440, který byl díky řadě vítězství v mezinárodním rallycrossu dobře známý také na Západě. Nyní chtěli čeští výrobci automobilů využít světla ramp na lipském veletrhu a představit aktualizovanou verzi populárního modelu – úchvatný kabriolet s výkonem celých 50 koní. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251319
Lipsko, březen 1957
Jak se dalo očekávat, československá média se na tuto událost dostavila v početném zastoupení. Zpravodajské oddělení Československé televize z Prahy vyslalo celý tým pod vedením slavného novináře Vladimíra Veselého. Tento dvaačtyřicetiletý redaktor byl ve své vlasti už dlouho populární mezi posluchači rozhlasu. Když Československo v roce 1955 zahájilo televizní vysílání, dostal novinář se vzhledem středoškolského profesora místo jako zahraniční komentátor. Vyslání muže kvalit Veselého do východního Německa na obyčejný průmyslový veletrh mělo svůj důvod. Zpravodajské oddělení mělo poprvé vysílat živě ze zahraničí, a proto vedení televize nasadilo svého nejzkušenějšího zaměstnance. Pozdě odpoledne ve středu 6. března, když Čechoslováci dokončovali poslední přípravy na živé vysílání, je vyrušil spolupracovník z východoněmeckého rozhlasu. Vladimír Veselý má okamžitě přijít do sídla rozhlasu v centru města, aby tam převzal důležitý telegram z Prahy, vysvětloval východoněmecký kolega. Ale jakmile Čech vyběhl z veletržní haly, obstoupili ho tři neznámí muži, nasadili mu pouta a nacpali ho do čekajícího wartburgu. Na hraničním přechodu mezi NDR a Československem u Božího Daru předali důstojníci Stasi vyděšeného novináře skupině kolegů z StB a ti ho těsně před půlnocí vysadili ve věznici v pražské Ruzyni. Druhý den ráno vyzvedli Vladimíra Veselého, který byl po zatčení stále ještě v šoku, v cele a odvedli ho podzemním tunelem v ruzyňském komplexu do soudní síně. Nejspíš ještě předtím, než soudce Jiří Hübner, známý z několika závažných trestních případů, dočetl obvinění, musely Veselému dojít souvislosti. Cesta do Lipska byla záminkou, jak ho dostat ven z Prahy, aby StB mohla v klidu prohledat 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251319
Terje B. englund: Špion,
kTerý přiŠel pozdě
jeho byt. Ve skrýši našli mikroskop západní výroby, fotografické zařízení, štos pohlednic vyrobených na zakázku, kopírovací papíry na tajné písmo a soukromou adresu v západním Německu. Pro vyšetřovatele StB byl závěr jasný. Takové vybavení mohlo patřit pouze západnímu špionovi. S pohrdáním, které bylo vyhrazeno jen největším zrádcům komunistického režimu, vyslovil soudce Hübner obvinění: „Od roku 1948 do roku 1950, kdy se Vladimír Veselý zdržoval v západním Německu, předal CIA úplný přehled tajných úkolů, které dostával od československé zpravodajské služby. V roce 1956, když se obviněný vrátil do Prahy, obnovil spolupráci se západními zpravodajskými službami. Až do zatčení v Lipsku poskytoval Veselý tajné informace zpravodajské službě další členské země NATO. […] Jako zkušený novinář si musel být vědom toho, že se aktivně podílí na přípravách třetí světové války.“
Tehdy ani později soudce neřekl, pro kterou další zemi NATO televizní redaktor špehoval. Ale pár vybraných přítomných v soudní síni vědělo, že to bylo Norsko. Rok 1957 byl pro I. správu SNB jedním z nejdramatičtějších během její studené zpravodajské války s Norskem. Na první pohled se mohlo zdát, že Norové mají značnou převahu. Československá ambasáda ve Frogneru a obchodní oddělení ve čtvrti Bislett byly doslova prošpikované odposlouchávacími zařízeními a velké úsilí, které rozvědčíci skandinávského oddělení vynaložili, aby rezidenta v Oslo Františka Matala kamuflovali jako diplomata, bylo naprosto zbytečné. Poručík StB, který na jaře 1956 začal mezi 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251319