že Ferensen je sám se svými knihami a věcmi a potřeboval by společnost. „Měl byste si pořídit psa.“ Ferensen na to nic neřekl. Salt pomyslel na zvrhlou faunu na Ztracené louce — na ptáky s čenichy, hlodavce se šupinami, masožravé houby — a napadlo ho něco zneklidňujícího. „Přírodovědec Ferensen nemá kočku ani psa. Řekl bych, že se na Ztracené louce něco stalo, a proto se tam nechcete vrátit. Proto tu nemůžete mít zvířata, když spíte.“ Ferensen si protáhl prsty nad ohněm, jako by pronášel nějaké kouzlo, a pak změnil téma. „Ferdy přinesl novinky z města. Dějí se tam divné věci. Učitel dějepisu zmizí. Znovu se zpřístupní zámek. A teď se navíc zavře ta stará cesta. Mohlo by to spolu souviset?“ „A ještě něco. Na Ztracené louce se děje něco velmi špatného.“ „Ztracená louka je celá špatná. Je to ohavnost. To, že se ten průchod zavřel, je jen dobře.“ „Vy byste chtěl, aby Ztracená louka vymřela — všechna místní zvířata a rostliny?“ „Jak to myslíte — vymřela?“ „Když jsem tam byl, půda se dusila pod vrstvou semen. Létavci a plazivci seděli na zemi.“ Na Ztracené louce bylo jen málo čistě ptačích nebo hmyzích druhů, řády se mísily a křížily, takže bylo lepší mluvit o létavcích a plazivcích. „Všechno se to děje mimo sezonu. Musejí cítit nějakou pohromu. Zašel jsem dál, než jsem kdy byl, a viděl jsem…“ Salt se zarazil. Jeho sobecká touha po tajemství se znovu vynořila. Nechtěl se o svůj objev s nikým dělit, dokonce ani s Ferensenem. „Já vím, co jste viděl.“ „To bych neřekl.“ „Viděl jste kus podivného nebe. Můžu vám to ukázat na vaší vlastní mapě.“ Salt si podrážděně uvědomil, že mu Ferensen prohledal kapsy, ale těžko mohl protestovat. Ferensen rozprostřel Saltův jednoduchý
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251247