Abarhil zvedl překvapeně obočí. Tak to nebyl sen? „A co říkal, ten… Jak se vlastně jmenoval?“ „No na to jsem se zapomněl zeptat. Já z toho byl úplně paf. A on jen tak zničehonic povídá… V lese přespává velký rek s doprovodem. Prý potřebuje průvodce. A pak byl zase pryč.“ Abarhil se v duchu ušklíbl. Tak velký rek? Ale zdáli se opět ozvaly hlasy. „U Gortara, jen bohové vědí, cos vlastně viděl, Hildore! Bloudíme tady skoro celou noc a kde nic tu nic.“ Na opačném okraji mýtiny se vynořily tři postavy v pláštích s kápěmi na hlavách. Když zahlédly Abarhilova koně, strnuly a přikrčily se. Poté se rozdělily, aby prozkoumaly okolí mýtiny. Abarhil rychle chytil psa za obojek a stáhl se ještě hlouběji do stínu. Uplynula dlouhá chvíle, než se opět ozval hlas. „Nikdo tu není, Halfrude.“ „Není? A co ten kůň? Ten sem asi spadl z nebe, Sirmaku?“ Třetí muž poklekl u Abarhilova lůžka. „Ohniště je vyhaslé, ale zem pod ním byla teplá. A ta pokrývka taky. Ten, kdo tu spal, odtud zmizel před pár okamžiky. Abarhil vytáhl z toulce šíp. Bylo na čase dát o sobě vědět. Zadrnčela tětiva a šíp se zaryl do země u nohy jednoho z mužů. „Zatraceně. Léčka. Kryjte se!“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251242