Evička (Ukázka, strana 99)

V pokoji žena ani služka neslyšely klapnutí dveří, služka musela z domu, to je jisté, bude brzo tlustá služka, brrr. Nová služka má dobré doporučení, začne pracovat ještě dnes. Eledon, informovala ji žena. Elodon, kývla služka. Služko jedna hloupá, Eledon! Megero jedna, Eledon, stačí ti to? Eledon, štěstí domova.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250832

Ráno pil svou kávu rychle, nechtěl vzbudit ženu, užuž jsem na odchodu, ještě se postříkám kolínskou a jdu. Procházel parkem a srkal chladný vzduch, který ráno krutě rozlamuje prokouřené plíce.

Rozhoduje se vzít svůj život pevně do rukou v kožených rukavicích. Vyžene cizího muže z domu, porazí vlka v parku, postřílí ptáky a sedne si do kavárny s tím jemným pírkem ve vousech, aby ona věděla, ta kráska z kavárny, že je celý, ale úplně celý, no její. Rozhlížel se po parku, vyčkával, vyhlížel vlka. Četl nedávno, že vlk obecný arizonský je v ohrožení, vyhyne snad již příští rok? Kdyby se tak vlk obecný arizonský objevil v parku, to by bylo něco, no jéje. Vyplašil by to otravné hejno ptáků, co mu stále krouží nad hlavou. To by se s křikem rozletělo do všech stran, ženy na sever, muži na jih. Sešli by se až k večeru, protože to se chodí tančit. Procházel parkem a chtěl, aby mu vlk obecný arizonský zkřížil cestu.

Sledovali by se příkrými, ne, varovnými, ne, to není přesné, podezíravými, zaváhal, jakým jen pohledem má sledovat vlka, kterého potká v parku? Celá situace musela být jako z toho filmu, protože ona sedí v první lóži, totiž na lavičce, a sleduje muže. 23. 9.

Dr. Calderová spokojena s přírůstkem na váze. Chválí i Evinu krásu – prý má řasy a oči jako kinohvězda. Váha 8.700 g. Ta kráska z kavárny sedí na lavičce a líže cukrkandl, nejí větrník, protože když se čeká na přepad krému od úst, bývá to často nepěkné. Ale teď už pozor, v představách už je tu vlk (obecný arizonský) a je tu muž. Připadalo mu, jako by se to už jednou stalo. Jeden má ve svém životě tolik

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250832

vlků, že to vydá skoro na smečku. Muž má dlouhý kabát a na hlavě klobouk, vlk je nahý. Vlk cení zuby, muž necení, ale příkře si vlka měří. Vlk začal zvolna našlapovat směrem k muži, vítr zafoukal přesně tak, že se kabát muže rozhrnul a klobouk se mu trochu svezl na stranu, ale jen tak málo, aby nepocuchal vlasy potřené pomádou. I když je ráno, zešeřilo se a cáry mlhy ve vlčích očích, které rozlišují tolik odstínů šedé, že je dobře, že vlk neviděl šaty, které si nechala šít žena, jsou zrudlé vidinou krve. Vlk obecný arizonský je tu, touhou po kořisti oči široce rozevřené, to se jistě ani nedovírá, to šikmé vlčí oko. Svaly na zadních nohách vlka se vzepjaly k výskoku, přední tlapy se zvedly od země, ale dobrý den, ano, krásné ráno, dneska konečně trochu sluníčka, ano, pěšky, proč by ne, když je tak krásně, poroučím se. Záleží vůbec na příběhu? Na příběhu muže napadeného vlkem obecným arizonským, kterému hrozí vyhynutí? Anebo záleží na slovech, zdali vlk cení, nebo necení. Asi spíš na příběhu, protože když dojde k souboji mezi mužem a vlkem, vlk cenil. ė 1. 2. 1939. Koktání polevuje, Evička opakuje většinou již jen první slabiku prvního slova ve větě. Old, old, old, old, napodoboval Evičku strýc Oldřich. Co je to za divné novoty? Zní to jako nějakým jiným jazykem. A bere mu to všechnu vážnost. Nejdříve Oldžich, teď zas Old, Oldřich, anebo Old oldžich? Jeden tu ale není pro

10 0

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250832