Tiché lži (Ukázka, strana 99)

100

Tiché lži

dočkat. Jsem tak nadšená. Do té doby ale musím vyřešit ještě jednu věc.

Upírám pohled na těhotenský test na své posteli. Měla bych to udělat. Možná po večeři. Nebude pozitivní, to je blbost, ale stejně mám trochu stažený žaludek. Až to budu mít za sebou, budu se cítit líp, ale já to vím. A jak říká Jodie, i kdyby to bylo pozitivní – bože prosím, ať to není pozitivní –, dá se to vyřešit. Zbavit se toho. Ještě že jsou letní prázdniny. Kdybych musela na potrat, můžu to udělat, až bude máma v práci. Nikdy se o tom nedozví.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250571

Lisa

101

24

LISA „Nemohla jsem se ti dovolat. Telefon se ti přepíná rovnou na záznamník. Richard šel kvůli práci asi na hodinu ven, tak mne napadlo, že se stavím.“ Nemohu se rozhodnout, jestli jsem ráda, že ji vidím, nebo ne. Právě jsem domyla nádobí po ne právě příjemné večeři s Avou, která mi na každou otázku odsekávala a pak se zamkla ve svém pokoji.

Kamarádky už jsou na cestě k ní, jejich postavy se jako vždy jen mihly na schodech. Nejsem si jistá, zda mám zrovna teď na Marilyn energii. Jsem emocionálně vyčerpaná. Žít v tomhle stavu ostražitosti a strachu stojí člověka úplně všechny síly. „Co se děje?“ ptám se a natáčím vodu do konvice. „Se mnou nic.“ Pověsí si tašku přes opěradlo židle a pak si sedne. „Ale tys byla odpoledne trochu mimo. Něco tě žere?“ Když připravuji hrnky, čajové sáčky a mléko, cítím na zádech její pohled. Něco jí říct musím. Zná mne příliš dobře, i když současně vlastně vůbec. Zná mé neurózy. Musím se jí s něčím svěřit, ale o svých obavách z víkendu mluvit nemohu, tak si vyberu menší ze dvou zel. „Myslím si, že vím, kdo bere ty drobné.“ Vyvalí oči. „Kdo?“ Zaliji čaj a sednu si k ní ke stolu. „Julia,“ odpovím. „Je to Julia.“ Marilyn chvilku mlčí a pak hlasitě vzdychne. „Mělo mě

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250571

102

Tiché lži

to napadnout. Pořád Penny podkuřuje, nosí dárečky, všem nabízí sušenky. Jak jsi to zjistila?“ „Přišla jsem do práce dřív.“ Od víkendu jsem chodila do práce každý den brzy. Cokoliv je lepší než ležet a být vzhůru se všemi těmi strachy, a když má Ava po zkouškách, nemusím ji budit do školy. „Dolaďuju podrobnosti pro smlouvu s Manningem. Když jsem dorazila, vycházela právě z Pennyiny kanceláře. Lekla se mě.“ „Řekla ti, co tam dělala?“ „Dávala na stůl nějaké faktury.“ „Třeba dávala?“ „Podívala jsem se, když si šla uvařit kávu, a nějaké papíry tam asi dala. Ale je to Julia. Není hloupá, bezdůvodně by tam nešla.“ Vidím, jak Marilyn po tváři přeběhne náznak pochybností. „Je toho víc,“ pokračuji. „Tehdy večer v salsa klubu se taky něco stalo. Víš, na té firemní oslavě. Něco jsem viděla.“ „Pokračuj.“ Spustím, a jak vyprávím, naklání se blíž a blíž, jako by mi sála slova od úst, aby je ochutnala a spolkla, a když nakonec domluvím, obě se opřeme. „Proč jsi něco neřekla?“ „Co jsem mohla říct?“ pokrčím rameny. „Neměla jsem důkaz. Nechytila jsem ji při činu. Stála jsem na druhé straně místnosti, a než jsem si uvědomila, co dělá, byla na půl cesty k baru. Bylo by to moje slovo proti jejímu a víš, jaká je Penny, ani by nevěděla, kolik měla drobných v peněžence, natož, že jí chybí dvacet liber.“ „Musíme o tom Penny říct,“ pronese rozhodně. Vždycky je rozhodná. „Ale pořád nemáme žádný důkaz.“ „Tak si nějaký obstaráme. Můžeme nastražit past. Označit nějak bankovky v krabičce nebo tak něco.“ „My nejsme policie, Mar.“ Trochu mě to rozesměje. „Nemůžeme obcházet lidi a říkat jim, ať nám ukážou, co mají v peněženkách.“ Ulevilo se mi, že jsem se jí svěřila, ale okamžitě se objevuje strach z potenciální akce. „Něco udělat musíme. Penny si myslí, že téhle holce svítí slunce ze zadku.“

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250571