11 Jednu zimu jsme se spolu celé hodiny dívaly na krimiseriá ly. Bylo mi zrovna třináct. Toho roku byl Washington nepří jemné místo, proměnil se v pustinu plnou namrzlých chod níků. Fučel silný vítr. Lilo jako z konve. Zaparkovaná auta pokrýval sníh. Já a ty jsme si našly útočiště na pohovce, po ruce jsme měly mísu s popcornem a sledovaly epizody, ve kterých vystupovali policisté a forenzní technici. Hádaly jsme se, jestli je návladní podplacený, kdo z podezřelých násilný čin spáchal, jestli nesympatický švagr něco ne skrývá. V těchhle pořadech to většinou byla samá vražda, ale někdy se v nich objevilo i znásilnění. Samotný útok nebyl nikdy zpracovaný citlivě. Během nejhorších záběrů jsi mi zakrývala oči, ale i tak jsem po chopila, o co jde. Vždycky tam bylo až moc odhalené kůže, pohled kamery zabíral scény, kde se trhala trička a kraj kové spodní prádlo končilo na zemi. Říkala jsi, že je to zne pokojivé a vykořisťovatelské. Když bylo po všem, oběť se vždycky rozběhla do sprchy. I jako dítě mě to rozčilovalo.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250567
Všichni přece věděli o DNA. Všichni věděli, že mají jet do nemocnice, že sestřičky přinesou kufřík s nástroji a posbí rají všechny důkazy znásilnění vepsané na tělo. Ale ne, to by bylo moc jednoduché. Kdyby se oběť chovala logicky, skončil by program za deset minut. Místo toho se třásla a choulila pod sprchou, drhla se pod nehty, kde se jí zachy tila útočníkova kůže, když se bránila. Prostěradla strčila do pračky. Oblečení, které měla na sobě, spálila. Nakonec bylo na policistech, našich hrdinech, aby vyslechli svědky, prošetřili každé alibi a ověřili tak její výpověď. Takový jsem z toho měla dojem tehdy. Ale teď o tom vím svoje. Moje první jasná vzpomínka po tom, co se stalo, je, že sedím ve vaně a v obou rukách svírám mořskou houbu. Záda mi skrápějí studené kapky. V chatě byla jen jedna koupelna, sprchu sem očividně přidali až dodatečně, na zdi ji přidržovala přísavka. Tu noc netekla teplá voda. Vypo třebovali jsme ji už dříve na nádobí. V ledovém pramínku se míhaly rezavé šupinky. Drkotala jsem zuby. Prsty jsem měla tak znecitlivělé, že jsem houbu sotva udržela. Kdyby se mě někdo zeptal, co to provádím, nevím, co bych mu odpověděla. Kontrolu nade mnou převzal nějaký silný vnitřní instinkt a já jsem slepě poslouchala. Čistota. Bez pečí. Očišťující rituál. Ještě trošku mýdla. Když jsem vylezla z vany, spatřila jsem v zrcadle své mrt volně bledé rty. Vypadala jsem, jako bych zestárla o sto let. Odklopýtala jsem k záchodu a začala zvracet. Vyzvracela jsem večeři, potom oběd a snídani. Padla jsem na podlahu a zvracela tak dlouho, dokud se stěny mého žaludku nesra zily. Měla jsem dobrý pocit, když jsem spláchla a dívala se, jak to svinstvo mizí v kanalizaci.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250567
Následující dny si vybavuju matně. Než přišlo ráno, dostala jsem vysokou horečku. Můžu ti říct jen tohle: byla jsem úplně mimo. Farallonské ostrovy nejsou uzpůsobené pro nemocné lidi. S řeznými ranami a pohmožděninami si ještě nějak poradíme. S nachlazením ne. V lékárničce chyběly léky. Zá soby aspirinu byly prošlé. Na to, abych ho šla hledat, mi stejně bylo moc špatně. Ležela jsem pod dekami, malátná a pomatená. Světlo pronikající žaluziemi bylo jako rána palicí do hlavy. Ostatní neprojevili žádnou účast. Galen a Forest se ke mně odmítali přiblížit. Dokonce i Charlene si zachovávala bezpečný odstup, jen nakoukla dveřmi a po vzbudivě se na mě usmála. Při životě mě udržoval Mick. Bez něj bych asi umřela na podvýživu, dehydrataci a osamělost. Jeho soucit ale ne znal hranic. Přispěchal mi na pomoc se suchary a polív kou. Kladl mi na čelo svou mozolnatou dlaň a ujišťoval mě, že za chvíli se budu cítit líp. Tři dny jsem neopustila pokoj. Zčásti za to mohla ne moc — byla jsem tak zesláblá, že jsem se nedokázala ani postavit —, ale bylo to hlavně kvůli Andrewovi. Svoje zvyky ani trochu nezměnil. Byl všude. Byl pořád v chatě. Slyšela jsem, jak píše na stroji. Jak si v pokoji pode mnou pobrukuje při prohlížení nějaké knížky. Jak se s ostatními směje v kuchyni. Spíš jsem měla dojem, že se mu zlepšila nálada. Nedokážu vysvětlit, jaký to byl pocit být tak blízko něj. Připadala jsem si jako králík uvězněný v noře, odkud ve dou všechny cesty přímo do liščí tlamy. Ten strach se nedal vydržet. Dokonce i Mick si všiml, že něco není v pořádku. Stačilo, aby v jiném pokoji bouchlo okno, a já jsem má lem vyletěla z kůže. Jediné řešení, které mě napadlo, bylo schovat se. Ty tři dny jsem se vůbec nemyla. Dokonce jsem
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250567