Na severu, v zemi plné kopců a pohoří, leželo Zimní království. Moudře a spravedlivě mu vládl král Oldřich. V zemi se skrývalo obrovské bohatství, protože tam byly hory stříbrné i hory zlaté. Lidé zde mohli žít spokojeně a šťastně dlouhá léta. Kdyby je však neohrožoval nepřítel. Vládce sousední země, obávaný rytíř Leopold. Ten chtěl ukořistit pro sebe území se stříbrnými a zlatými doly. Proto připravoval vojsko, aby Zimní království napadl. Král Oldřich věděl, že je válka nemine. Znal Leopolda. Byl to vskutku silný protivník. Povolal proto k sobě všechny své věrné rytíře. Přátele a bojovníky. S těmi nejvěrnějšími se pak radil, jak zachránit svou zem. Nejbližších přátel, kterým mohl bezmezně důvěřovat, bylo šest. Byli vždy a za jakékoli situace věrní. Znali se od mládí a nikdy by se vzájemně nezradili. Radili se spolu, plánovali a rozdělovali si úkoly. Když porada skončila, byla již skoro půlnoc. Rytíři odešli spát a král Oldřich osaměl. V tom se zpoza brokátového závěsu ozvalo kýchnutí: „Hepčíí!“ Král vyskočil a odhrnul těžkou látku: „Co tady děláš?“ díval se nevěřícně na svou čtyřletou dcerku. Princeznička Emílie pokrčila ramínky: „Je tady prach. Proto kýchám.“ „Na to se neptám a ty to moc dobře víš!“ zamračil se přísně král a pohrozil ukazováčkem. Emílie si vrazila do pusy palec a roztržitě ho začala okusovat. „Víš, čemu nerozumím, tatínku?“ Věnovala se zamyšleně svému problému, aniž by si všímala jeho otázky. „Když je ten Leopold rytíř, tak proč je zlý? Proč nám chce ublížit?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250497