Na severu, v zemi plné kopců a pohoří, leželo Zimní království. Moudře a spravedlivě mu vládl král Oldřich. V zemi se skrývalo obrovské bohatství, protože tam byly hory stříbrné i hory zlaté. Lidé zde mohli žít spokojeně a šťastně dlouhá léta. Kdyby je však neohrožoval nepřítel. Vládce sousední země, obávaný rytíř Leopold. Ten chtěl ukořistit pro sebe území se stříbrnými a zlatými doly. Proto připravoval vojsko, aby Zimní království napadl. Král Oldřich věděl, že je válka nemine. Znal Leopolda. Byl to vskutku silný protivník. Povolal proto k sobě všechny své věrné rytíře. Přátele a bojovníky. S těmi nejvěrnějšími se pak radil, jak zachránit svou zem. Nejbližších přátel, kterým mohl bezmezně důvěřovat, bylo šest. Byli vždy a za jakékoli situace věrní. Znali se od mládí a nikdy by se vzájemně nezradili. Radili se spolu, plánovali a rozdělovali si úkoly. Když porada skončila, byla již skoro půlnoc. Rytíři odešli spát a král Oldřich osaměl. V tom se zpoza brokátového závěsu ozvalo kýchnutí: „Hepčíí!“ Král vyskočil a odhrnul těžkou látku: „Co tady děláš?“ díval se nevěřícně na svou čtyřletou dcerku. Princeznička Emílie pokrčila ramínky: „Je tady prach. Proto kýchám.“ „Na to se neptám a ty to moc dobře víš!“ zamračil se přísně král a pohrozil ukazováčkem. Emílie si vrazila do pusy palec a roztržitě ho začala okusovat. „Víš, čemu nerozumím, tatínku?“ Věnovala se zamyšleně svému problému, aniž by si všímala jeho otázky. „Když je ten Leopold rytíř, tak proč je zlý? Proč nám chce ublížit?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250497
Král si unaveně povzdychl. Jak jen to své malé dcerušce vysvětlí? Pochopí čtyřleté dítě, že jsou na světě lidé, kteří se tváří ušlechtile a přitom takoví nejsou? Kteří mluví na první pohled moudře, vznešeně a šlechetně a při tom tak nejednají? Sedl si do židle a přitáhl si ji k sobě. Posadil si ji na kolena a povídá: „Leopold nemá srdce rytíře.“ „Copak někdo může žít bez srdce?“ nerozuměla. „To jistě ne,“ usmál se král. „Ale Leopoldovo srdce nezná, co má dělat správný rytíř. Někdo může být bohatý, hezky ustrojený, pasovaný na rytíře a přesto se nemusí jako správný rytíř chovat. Jen co má v srdci, to je důležité.“ Král Oldřich přitiskl svou malou princezničku víc k sobě. Chtěl si tuto chvíli co nejvíc užít. Čekal totiž, že brzy přijde doba, kdy ji na nějaký čas bude muset opustit. Země se připravovala na válku. Král se chystal nejen bránit svou zem, ale i zajistit bezpečí své dcery. Plánoval, jak nejlépe ochránit svou malou Emílii, kdyby přece jen vojnu prohráli. Zatím, co Oldřich objížděl království a sbíral vojsko, strávila Emílie většinu času v zámecké kuchyni. V kuchyni plné vůní a dobrot. Tam jí začali říkat zkráceně Emily a starala se o ni kuchařka Berta. Sama neměla děti a malou princeznu si velmi oblíbila. Čas ubíhal jako voda. Král Oldřich býval často pryč. A Emily? Častěji pobývala v kuchyni s Bertou, než v zámeckých komnatách. Netrvalo dlouho a opravdu vojna vypukla. Tehdy začal král Oldřich se svými věrnými rytíři uskutečňovat svůj tajný plán. Slovo dalo slovo a po celém zámku se mluvilo jen o jedné věci. Že chtějí schovat před nepřítelem největší královský poklad. Povídali si o tom dvořané. Tajně si o tom šeptali sloužící. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250497
Zpráva o ukrývání největšího královského pokladu běžela od ucha k uchu. Král Oldřich poručil do královské pokladnice přinést deset truhel. Každý, kdo byl v té době na zámku, je mohl vidět. Velké mohutné truhly z masivního dřeva. Se zdobeným, ale pevným kováním, které složitým zámkem bezpečně chránilo jejich obsah. Rytíři se zavřeli do pokladnice na několik hodin. Pak truhlice pod jejich dohledem vynesli sloužící ven ze zámku. Každou truhlu museli nést čtyři silní chlapi. Přesto se pod jejich tíhou prohýbali a pořádně se zapotili. Na nádvoří už čekalo pět vozů, které bedlivě hlídali vojáci. Truhlice naložili na vozy vždy po dvou. Každý rytíř si vzal na starost jeden z pěti vozů. A zatím, co král se svým vojskem směřoval na hranice bojovat s rytířem Leopoldem, vozy opustily zámek. Doprovázený oddílem ozbrojených vojáků, vyjel každý vůz na jinou stranu. Největší královský poklad opustil zámek. Ale kam? Který z těch vozů byl ten pravý? Který vezl právě ten největší z pokladů? To nikdo nevěděl. Jen skupina těch nejbližších králových rytířů znala pravdu. Věděli, jak to je ve skutečnosti. Že veškeré královské bohatství je již několik dní ukryté v tajné chodbě pod hradním příkopem. Že truhlice byly naplněné pouze kamením. Že celé to je jakési divadlo, které má odvést pozornost od něčeho daleko důležitějšího. Od malé Emily. Ta totiž byla pro krále nejvzácnější. Tu potřeboval ochránit. Jenom několik lidí si v těch dnech povšimlo hádky krále s jeho rytířem Prokopem. To se do té doby ještě nikdy nestalo, aby se ti dva přátelé nepohodli! Ale lidé to rychle hodili za hlavu, protože je zajímaly důležitější věci. Proto nikoho zvlášť neudivilo, že rytíř Prokop ve spěchu a naštvaně opustil zámek. Odjel pryč. Až na dru-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250497