kdy se do obchodu s holohlavým otrokářem pustil. Nejprve si vybral to nejlepší zboží, jež tvořilo pět zdatných mužů a osm mladých, zdravých žen. Poté na nich shledal chyby a hovořil o nich s prodávajícím tak vážně a barvitě, že ten z obav, že je zboží prakticky neprodejné, výrazně slevil na jejich ceně. Pravdou je, že po celou dobu obchodu byl prodávající obklopen al-Nizarovou gardou. Bojovníci se tvářili velmi brunátně a dokonce do prodávajícího občas strčili. Toto chování mne velmi zarazilo, stejně jako chování Borise, který se ke gardě přidal. Al-Nizarova vychytralost a prodejcova prověšená ramena, která klesla ještě hlouběji, když vyinkasoval za otroky chabou almužnu, ve mne vyvolalo vzpomínku na toto Muhammadovo rčení: „Když obchodník přijde na mizinu, stane se upřímným.“ V okamžiku, kdy mi toto rčení prolétlo myslí, jsem si všiml Borisova pohledu, který upíral na jednu z otrokyň, kterou al-Nizar nekoupil. Byla to starší žena, kypřejších tvarů s kaštanovými vlasy a očima zelené smaragdové barvy. Přistoupil jsem k němu a pobaveně řekl: „Láska oslepuje a činí hluchým.“ „Člověk bez lásky je jako toulavý pes bez pána,“ odvětil mi Boris pohotově a odebral se k al-Nizarovi a pustil se s ním do bouřlivého hovoru. Z toho, co jsem zaslechl, mi došlo, že jej Boris požádal, aby onu otrokyni koupil. Leč al-Nizar nesouhlasil, poukazujíc přitom na její chyby. Boris se mu rezignovaně poklonil a opětovně se ke mně vrátil. Jeho tvář byla protáhlá a zachmuřelá. 98 CESTOPIS: MEZI SLOVANY
Libor Kvapil
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250495