B E N A A RO N OV I T C H
typickou pro svobodného muže na prahu třicítky, doplněnou o několik laciných předmětů z vysokoškolských studií, a nějakou tu starožitnost, které podle mě zdědil po příbuzných. Byt sám zabíral celé přízemí, které zůstalo nepřestavěné z podivně tvarovaných a mizerně osvětlených společných prostor. Nejspíš nesplňuju všechna kritéria pro POPAPy, ale byl jsem si poměrně jistý, že v přízemí už nejsou žádná prázdná místa nebo skryté místnosti. Geoffrey Toobin se za námi z pokoje do pokoje trousil s pečlivě udržovaným zmateným výrazem. Dával jsem si pozor, abych se neustále pohyboval mezi ním a Abigail, což je přesně důvod, proč si s sebou na domovní prohlídky neberete nezletilé příbuzné. Návštěvu jsme zakončili ve vstupní hale, kde jsem Abigail zašeptal, že si musí jít sednout do auta. Odklusala s poslušností, nad níž by užasl každý dospělý, který jí kdy zkřížil cestu. Geoffreymu Toobinovi jsem položil několik rutinních otázek ohledně sousedů, a když jsem usoudil, že se trochu uklidnil, zeptal jsem se ho na suterén. „Suterén?“ podivil se. „Ano, pane Toobine,“ ujistil jsem ho. „Dům tohoto typu by měl mít suterén nebo sklep. Víte, kde jsou tu schody?“ Zaváhal – zachovával si mdlý výraz, ale pokud jsem potřeboval nějaké potvrzení, skrývalo se v něm. Moje osobní přesvědčení přesto nebylo totéž co nezvratný důkaz a v dnešní době se od nás očekává, že než někoho obviníme, měli bychom se vytasit s něčím pořádným. Povím vám, že je to jen politická korektnost vymknutá z kloubů. „Nic tam dole není,“ řekl. „Ale můžete se jít podívat, jestli chcete.“ „Díky,“ odpověděl jsem a potom se zarazil, jako bych si na něco znenadání vzpomněl. „Jen si někam rychle zavolám.“ – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250491