„To jsem spala tak dlouho?“, diví se, když vidí tenkou čáru úsvitu z okna. Je skoro pět hodin ráno. Ráno toho dne, kdy musí odjet na školu, na kolej a daleko od Quanaha. Do odjezdu vlaku zbývají ještě celé hodiny. Ale ona se musí dát do kupy. Na opuchlé oči pytlíky s čajem, na rozpukané rty krustu bambuckého másla, na opuštěné srdce bandáže ze vzpomínek. Do snídaně sestávající z malého krajíčku chleba s meruňkovým džemem a hrnku silného zeleného čaje se musí nutit, ale půlku krajíce sní, aniž by se jí jedinkrát zvedl žaludek. Potom dlouhá a horká sprcha, umýt vlasy, zavinout sebe i hlavu do osušek jako mumii. Dát do pořádku nehty, na které tak nějak zapomíná. Trochu času zabere hledání vhodného outfitu: pár hadříků míří z kufru ven, aby udělaly místo jiným, včera ještě zavrženým kouskům. A je to! Tilda stojí před zrcadlem v džínách a pruhovaném lehkém svetříku. Jeho barevné pruhy jsou skoro ve stejném odstínu jako Quanahovy nádherné oči… Vlasy barvy pšenice, dlouhé skoro do pasu, si spletla do volného copu po straně. Na nohy modré kožené baleríny a může pomalu vyrazit. Nelíčí se, protože nemusí, krásná a svěží jako letní ráno. Jen v očích je stín smutku, tenký srpeček temnější modři ve výseči blankytné duhovky… A bude tam snad napořád. Nebo aspoň do doby, než se spolu shledají. K nádraží pojede místní dopravou a počká zhruba půl hodiny, než přisupí rychlík na Brno… Lístek si koupila přes internet, takže v klidu… Do zimní zahrady už nejde, aby se znova nerozrušila. Pořád cítí za očima výhružnou záplavovou vlnu a nechce jí otevírat stavidla, sotva se trošku vzpamatovala… Rytmické cvakání vlakové soupravy dívku ukolébá a nahroma-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250456