Měla to zpečetěné. Umře jako kazisvět. Povzdychla si. „Potřebuješ pomoc?“ ozvalo se za ní. Vyděšeně se otočila a snažila se stáhnout materiál alespoň pod rýhu zadku. „Já?“ hystericky se zasmála. „Vypadá to tak?“ Ethan zvedl jedno obočí a udělal krok jejím směrem. Neměla kam utéct. Pohledem těkala ze strany na stranu a hledala kdejakou skulinku. „Z mého pohledu to tak vypadalo.“ „Stáls tam dlouho?“ „Dost na to, abych si užil výhled.“ Začervenala se a uhodila jej do rozložité hrudi. „Nebýt té sukně, asi bych tě i kopla.“ „Jaké štěstí,“ zazubil se a natáhl se po spodním okraji. A v tu chvíli jakoby vzduch mezi nimi zapraskal. Napětí bylo doslova hmatatelné. A mučivé. Místo okraje sukně přejel Ethan rozevřenou dlaní po hladkém obnaženém stehně. Očima následoval stejnou trasu, pomalým tempem doputoval až ke spodní straně prsu, kterému se elegantně vyhnul a místo něj začal hladit zahalenou paži. „Jsi nádherná,“ zašeptal, když začala štkát rozkoší. Z pouhého doteku! Jediného pohlazení! A koukejte na ni! Div, že se neproměnila v hromádku svršků u jeho nohou. K jejímu znepokojení ruku opět svěsil. „Ale ještě nemůžeme.“ „Co nemůžeme?“ Mžikala řasami jako o závod. „Ještě se s tebou nemůžu pomilovat,“ oznámil jí s pohledem zpráskaného psa. „Nemůžeš?“ „Můžu snad?“ „Můžeš?“ Opakovala po něm slova jako neschopný papoušek. Kysele se ušklíbl. „Teď jsem tě přivezl z nemocnice. Nemůžeme.“ „V nemocnici jsem ležela o týden navíc,“ bránila se. Bože, opravdu mu právě vnucovala to, že ji má při první možné příležitosti ohnout nebo hodit na postel? Právě porušila další pravidlo, došlo jí. Jenže ho porušili oba. Číslo šest si pamatovala moc dobře, napsala ho po náruživém útoku sedmnáctiletého „muže“.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250451