Měla to zpečetěné. Umře jako kazisvět. Povzdychla si. „Potřebuješ pomoc?“ ozvalo se za ní. Vyděšeně se otočila a snažila se stáhnout materiál alespoň pod rýhu zadku. „Já?“ hystericky se zasmála. „Vypadá to tak?“ Ethan zvedl jedno obočí a udělal krok jejím směrem. Neměla kam utéct. Pohledem těkala ze strany na stranu a hledala kdejakou skulinku. „Z mého pohledu to tak vypadalo.“ „Stáls tam dlouho?“ „Dost na to, abych si užil výhled.“ Začervenala se a uhodila jej do rozložité hrudi. „Nebýt té sukně, asi bych tě i kopla.“ „Jaké štěstí,“ zazubil se a natáhl se po spodním okraji. A v tu chvíli jakoby vzduch mezi nimi zapraskal. Napětí bylo doslova hmatatelné. A mučivé. Místo okraje sukně přejel Ethan rozevřenou dlaní po hladkém obnaženém stehně. Očima následoval stejnou trasu, pomalým tempem doputoval až ke spodní straně prsu, kterému se elegantně vyhnul a místo něj začal hladit zahalenou paži. „Jsi nádherná,“ zašeptal, když začala štkát rozkoší. Z pouhého doteku! Jediného pohlazení! A koukejte na ni! Div, že se neproměnila v hromádku svršků u jeho nohou. K jejímu znepokojení ruku opět svěsil. „Ale ještě nemůžeme.“ „Co nemůžeme?“ Mžikala řasami jako o závod. „Ještě se s tebou nemůžu pomilovat,“ oznámil jí s pohledem zpráskaného psa. „Nemůžeš?“ „Můžu snad?“ „Můžeš?“ Opakovala po něm slova jako neschopný papoušek. Kysele se ušklíbl. „Teď jsem tě přivezl z nemocnice. Nemůžeme.“ „V nemocnici jsem ležela o týden navíc,“ bránila se. Bože, opravdu mu právě vnucovala to, že ji má při první možné příležitosti ohnout nebo hodit na postel? Právě porušila další pravidlo, došlo jí. Jenže ho porušili oba. Číslo šest si pamatovala moc dobře, napsala ho po náruživém útoku sedmnáctiletého „muže“.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250451
Pravidlo šesté: Dokonalý Boyfriend nevyžaduje ukojení chtíče Procházela davem, který vylučoval hormony. Tvářila se znechuceně. Tohle bylo opovrženíhodné doupě. Jenže jak v něm má najít JEHO? Její problém se vyřešil o chvíli později sám, když jí do cesty vstoupil muž s velkým M. Jeho postoj jasně vyzařoval, že nestojí o žádné fyzické potěšení. Okamžitě věděla, že je ten pravý… Tehdy to psala jako hloupá školačka bez špetky sexuálního zájmu. Teď už pracovala na nápravě a okamžitě věděla, že její chtíč byl naprosto správný. Alespoň v tomhle případě. „Můžeme. Určitě můžeme,“ vnucovala se. I jejím vlastním uším to znělo jako kvílivý jekot meluzíny. Pevně ji chytil za boky a opřel si čelo o její. „Slibuji, že brzy, zlato,“ zamručel. „Musíš se mi pořádně uzdravit. Bude ti do té doby stačit, že okolo tebe budu lítat jako slepice?“ Zakuckala se. Nemohl vědět, že stejný výraz použila Paires v Ashově případě. „Ne, nebude.“ Dala mu za pravdu, ale pokud se na něj bude moci dívat, proč by to mělo vadit? Ethan věděl, že právě vyhrál boj s dalším pravidlem. Byl chlap a nemít sex mu bylo proti srsti. Tím myslel nemilovat se s nikým vůbec. Nikdy. Never. Mai. Zvláště pak, když měl Tabitu a mohl je prohlásit za oficiální pár. Radoval se, jak mu šla práce od ruky, a jedno pravidlo za druhým létalo oknem. Jen s jedním bude menší problém. O ten se už ale postaral, a tak stránka číslo osm není. Možná se i díval, jak hoří – samozřejmě, že v duchu, protože Tabita na to ještě nepřišla. Naposledy ji pohladil po obnažených stehnech, než jí pomohl s jejím problémem. Opatrně sukni rozepnul a stáhl její lem dolů po stehnech. „Zvládneš to dál už sama, že?“ zeptal se laškovně. „Jasně,“ málem mu i zasalutovala. Možná ani nebyl důvod, ale na rtech měla přišpendlený spokojený úsměv.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250451
A měl pravdu… Uplynuly další dva týdny, kdy se Tabita dávala celkově do pořádku. Celý jeden týden už mohla snad i běhat a nejraději by se hnedle vrhla do práce! Možná byl tím posledním vinen Peter a jeho lavina výhružných telefonátů, že je chudák přepracovaný a nemá čas na nic jiného – to měl jenom osmihodinové směny – než na práci a jídlo. Jak se těšila na nového kolegu, který jí měl pomoci místo Petera! Tři jsou totiž víc než dva. Zvláště pak na tak vytíženém pracovišti, jakým byla márnice. Navíc třešničkou na dortu posledních týdnů zotavování bylo Ethano oťukávání, muchlování, lechtivé polibky a kolikrát i doteky! Mávalo s ní už jenom tohle! Co teprve bude dělat, až ji opravdu pomiluje? To brzy zjistí sama. Právě teď, když rozjímala o uplynulém období, Ethan dojídal poslední zbytky domácího dortu, který upekla. Olizoval se snad až za ušima a k její radosti ji chválil horem dolem. Věděla přesně, co bude na pořadu večera dál, a musela přiznat, že se chvěla. Možná ho i vytrestá za to, jak pálil stránky z pravidel. Byly to tři stránky, které pohřešovala. Teď už věděla jistě, že tenhle chlap je pořádný neřád a dělá všechno proto, aby se jí dostal pod kůži snad ještě víc, než se doposud dostal. Jaká pravidla spálil? Nepamatovala si je přesně, ale zřejmě něco o knihách (tehdy odsuzovala svůj nynější obsah knihovny), pak dietní systém pro dva (chtěla prostě zhubnout) a zákaz dárků. Jeden od něj již obdržela. Smíchy se válela na zemi, když jí před týdnem podal zabalený balíček se slovy: „Zapomněl jsem ti ho dát po incidentu se sukní.“ Co že to bylo? Černé tričko, které ji obepínalo jako druhá kůže a na prsou mělo nápis: „Jsem Knihovníkova velká holka, darling!“ Ethan měl smysl pro humor, který si zamilovala. „Takže,“ odsunul od sebe talíř a vyzývavě se na ni zahleděl. „Film, nebo rovnou postel?“ Zachechtala se. „Nedočkavý?“ Odpovědí jí bylo odšoupnutí nábytku na stranu a jeho pevné objetí. „Ani nevíš jak.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250451