Kapitola 11 Duet lásky Dva dny utekly jako voda. Bylo to tady. Dlouhé zástupy džentlmenů a dam se hrnuly hlavním vchodem v pestrých společenských šatech, aby se hned usadily v sále s vyvýšeným pódiem, na kterém zelo v pozadí několik hudebních nástrojů. Vše mělo zanedlouho začít, napjatý večer plný překvapení. Nejnovější členka rodiny Fortunů se posadila do druhé řady hned vedle Leonarda, měla na sobě vyzývavé zelené šaty barvy mechu, velice jí ladily k očím a on bílý střízlivý oblek s načechranou vázankou u krku. Ostatní členové upírského kultu se posadili na svá místa podle zasedacího pořádku. Vše bylo perfektní, sál měl květinovou výzdobu a pódium osvětlovaly stojany se svíčkami, zatímco hlediště bylo ve tmě. Tolik lidí, přísahala by, že jich je víc než padesát. Možná jsou mezi nimi ti, kteří přišli i na ten podivný rituál. Děsivé pomyšlení. Museli tu přeci být i lidé, o tom nepochybovala, například muž vedle ní byl kulatý jako soudek a měl tak červené tváře, že to nemohl být upír, ani kdyby se o to snažil. To jí trochu uklidnilo. Ještěže tak. Za sebou i kolem si ostatní štěbetali a vyprávěli, probírali politiku a světový obchod, nejvíce však byli ohromeni sídlem. Co jí ale dělalo starosti, byl on. Její pán. Leonardo hleděl před sebe a o ní nejevil zájem, nevěnoval jí ani pohled. Už celé dva dny se jí úspěšně vyhýbal, setkávali se jen u večeře a pak kamsi mizel jako stín, nebyl k nalezení ani v zimní zahradě či knihovně. Jediné co po něm zbylo, byly troje šaty v jejím pokoji, které sebou přivezl z města. Bohužel svou nepřítomností mu nestačila ani poděkovat. A teď dělal, že jí nezná.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250447