Kapitola 11 Duet lásky Dva dny utekly jako voda. Bylo to tady. Dlouhé zástupy džentlmenů a dam se hrnuly hlavním vchodem v pestrých společenských šatech, aby se hned usadily v sále s vyvýšeným pódiem, na kterém zelo v pozadí několik hudebních nástrojů. Vše mělo zanedlouho začít, napjatý večer plný překvapení. Nejnovější členka rodiny Fortunů se posadila do druhé řady hned vedle Leonarda, měla na sobě vyzývavé zelené šaty barvy mechu, velice jí ladily k očím a on bílý střízlivý oblek s načechranou vázankou u krku. Ostatní členové upírského kultu se posadili na svá místa podle zasedacího pořádku. Vše bylo perfektní, sál měl květinovou výzdobu a pódium osvětlovaly stojany se svíčkami, zatímco hlediště bylo ve tmě. Tolik lidí, přísahala by, že jich je víc než padesát. Možná jsou mezi nimi ti, kteří přišli i na ten podivný rituál. Děsivé pomyšlení. Museli tu přeci být i lidé, o tom nepochybovala, například muž vedle ní byl kulatý jako soudek a měl tak červené tváře, že to nemohl být upír, ani kdyby se o to snažil. To jí trochu uklidnilo. Ještěže tak. Za sebou i kolem si ostatní štěbetali a vyprávěli, probírali politiku a světový obchod, nejvíce však byli ohromeni sídlem. Co jí ale dělalo starosti, byl on. Její pán. Leonardo hleděl před sebe a o ní nejevil zájem, nevěnoval jí ani pohled. Už celé dva dny se jí úspěšně vyhýbal, setkávali se jen u večeře a pak kamsi mizel jako stín, nebyl k nalezení ani v zimní zahradě či knihovně. Jediné co po něm zbylo, byly troje šaty v jejím pokoji, které sebou přivezl z města. Bohužel svou nepřítomností mu nestačila ani poděkovat. A teď dělal, že jí nezná.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250447
Jaký to mělo důvod. Málem se dívka opovážila položit svou dlaň na jeho ruku, ale napomenula se, kdo ví, co by udělal, třeba by jí odstrčil nebo hůř posadil by se někam jinam. Zůstala tedy sedět a čekat, dokud Morgan Fortuna hrabě Dragony nevystoupil přede všemi ve své kráse a nezahájil hudební večer své rodiny. Sál se utišil, jako když zavřete dveře. První měla tu čest Regina, aby zahrála na harfu a zazpívala svých deset veselých slok. Poté co holčičku dav vřele ohodnotil potleskem, přišla na řadu trojice a chvíle hudby doprovázené flétnou, tu měl na starost Philip, o kterém si dosud myslela, že hudební nadání zcela postrádá, k němu se přidal lord Dragony s čelem a výkvět zla Vincent v podání něžných houslí. Zazněla Malá noční hudba od Wolfganga Amadea Mozarta. Po zaznění posledních taktů se najednou dívčin společník zvedl. Šel nahoru. Čišela z něho vážnost a lehkost s každým vzdalujícím se krokem. Lily netušila, že se toho také zúčastní. S napětím pozorovala, k jakému nástroji se postaví. Zasedl k pianu, krásnému černému instrumentu a položil své štíhlé prsty na klaviaturu, tu tvořila šachovnici černých a bílých kláves. Ostatní odešli, nechali ho tam, aby si naplno vychutnal samotu a vcítění do přednesu. Slečna Whistová oněměla, zazněly první tóny tak známé Půlnoční sonáty Ludwiga van Beethovena, výborného německého skladatele, jehož hudba otřásla bezesporu celým světem. Jak smutné hlasy kláves naplňovaly celý sál. V hledišti to zašumělo údivem. On vážně hrál bez not! Vůbec je nepotřeboval, s neochvějnou jistotou běhaly bledé ruce po klávesnici a zpomalovaly, zrychlovaly, jak bylo potřeba. Lily byla unesená. Netušila, že je tak výborný klavírista a už vůbec že hraje. Obdivuhodné. Není pochyb, že si získal obdiv všech dam, ale i uznání mužů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250447
Tyhle ruce jí před dvěma dny hladily, tiskly a mučily. Vzpomínky vypluly napovrch a každý úhoz a úder crescenda jí rozechvíval, hudba jí hladila místo něho a oblažovala duši. Leonardo hrál dlouho a dobře bez jediné chyby. Vysoké C dur ukončilo tu božsky ponurou skladbu, za což si vysloužil obrovský potlesk, kde obecenstvo vstávalo ze židlí, když se ukláněl a přijímal gratulace za svou genialitu. Virtuóz, v životě nikoho neslyšela takhle hrát, ještě teď jí bušilo srdce. Posadil se na své místo, aniž by bylo znát, že právě sklidil takový aplaus. Vypadalo to, že mu je to jedno. I jeho společnice mu chtěla udělit poklonu, ale místo toho jí za ruku chytila Regina a vytáhla jí k údivu všech na stupínek. Je to tady. Nejhorší chvíle večera. Všechny přítomné pohledy se otočily k ní a pak na přicházejícího Vincenta, dnes vypadal jako gentleman, žádné vyzývavě rozepnuté oblečení či neupravený vzhled, ten kdo by je neznal, mohl usoudit, že jsou dokonalý pár. Přiblížil se a stoupl si naproti dívce. Nikdo ani nevzdychl, čekali, co se bude dít. Vincent se usmál svým podmanivým způsobem a uklonil se ženské populaci. Avšak nejvíce pohledů patřilo právě nebohé dívce, tu dosud nikdo neznal. Neměla ani odvahu se podívat dolů na svého lorda. Nervózně chvějícími prsty přijala text. „Teď vám Lily Whistová a můj bratr zazpívají duet „Kroky lásky“ od Eduarda Westclifa,“ zarecitovala Regina a posadila se k božské harfě. Zazněla známá melodie, tu většina z přítomných slýchala už jako malá. Vincent začal svůj part. Hluboký hlas ladil s tím jejím, když jí vyznával lásku. Tentokrát se jí neposmíval, nedělal nevhodné obličeje a zpíval čistě a jasně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250447