Phillips to zvažuje. McQueen mu to vidí na obličeji, víceméně ví, co mu běží hlavou, a tak mu ohleduplně nechává tolik času, kolik bude potřebovat. McQueen totiž není jeho velící důstojník; tím je plukovník Carlisle. A Carlislovy kompetence se ještě musejí poprat s pravomocemi doktora Fourniera. Jenže ve stísněné Rosie nejsou hodnost a vliv totéž. Není pochyb, kdo se ve vojínově vnitřní krajině tyčí nejvýš, falešná skromnost stranou. „Souhlas,“ přitaká nakonec Phillips. „Tak dobře.“ McQueen ho plácne do ramene. „Tak je to správně. Jestli ti bude plukovník zatápět, řekni mu, žes musel poslechnout přímý rozkaz.“ Odejdou zpátky do obytné části. Greaves pozoruje, jak odchází, a dává jim tak minutu dvě, jestli si to nerozmyslí. Když se nevracejí, postaví se a svlékne. Jenom svrchní vrstvu. Pod ní má na sobě něco úplně odlišného. Matně černou kombinézu opatřenou sklovitými částečkami, které se podobají odrazkám u silnice. Odrazová sklíčka vlastně Greavesovi při navrhování kombinézy posloužila jako výchozí bod, ale spíš kvůli své jednoduchosti a odolnosti než kvůli tomu, jaký mají účel. Neusiluje o odstínění světla, ale svého vlastního tělesného tepla. Přerušovaně na obleku pracoval čtyři měsíce. Vize přišla už dřív, ale Greaves neměl čas ji realizovat, dokud neopustili Maják. Většinu materiálu si vzal s sebou a svěřil štěstěně, aby mu opatřila zbytek. Pouť na sever přinášela ničím nerušená období dlouhá celé týdny, kdy nebyla žádná oficiální práce v laboratoři. Občas se pak obleku věnoval v noci, kdy si cenil možnosti pokročit ve výrobě, aniž ji musel každou půlhodinu přerušovat a odpovídat na dotazy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250435