Jeho prvotní zloba ho možná v prvních okamžicích naprosto pohltila, ale teď, když byla Talisa opravdu pryč, měl možnost o celé situaci hlouběji přemýšlet, a to, na co přišel, se mu vůbec nelíbilo. Čarodějky byly už odjakživa pověstné svou svobodou a volnosti slova, a přesně tyhle dvě priority jí sebral v momentě, co zjistil, že je jeho. Nemohl se tedy divit, že ho nenávidí. Jak už řekl, měl velmi času se nad vším zamyslet a opravdu si neuměl představit, co by na jejím místě dělal on, kdyby do jeho života pronikl někdo, kdo by mu vzal to, co pro něj jakožto pro Lykaje bylo důležité, skoro až posvátné. Nejspíš by začal přemýšlet, jak se toho dotyčného, pokud možno co nejrychleji zbavit, a přesně to taky Talisa udělala. Zbavila se ho. Jenom na něm bylo všechno zase napravit a dokázat jí, že on je hodný být mužem, kterého potřebuje, kterého chce a u kterého může najít oporu. Ale aby docílil tohohle všeho, musí především zapracovat na svém chování k ní a respektování jejího původu. „Děkuji ti, příteli, nejen za tvé svolení, ale především slova, která mi jako vždy pomohla utřídit si své myšlenky,“ pravil děkovně a s tichým popřáním dobré noci se vytratil z místnosti, nechávaje za sebou jednoho tak trochu zmateného Lykaje, který se ještě stále nestačil vzpamatovat, cože se to před ním právě odehrálo.
Lidský svět, Kanada, Vancouver, dům Čarodějnic, obývací síň „Tak jak probíhají přípravy na váš svazek?“ ptala se Delling a se sklenkou ovocné šťávy usedla do pohodlné krémové sedačky hned vedle své sestry. „Čekala bych od tebe jakoukoliv otázku, snad jen ne tuto,“ pronesla Talisa, popadla ovladač a přepla televizní program. ku.
„Vážně? A jakou například?“ zajímala se Delling a upila ze svého drin-
„Tak třeba o pokrocích při pátrání knihy zakázané černé magie,“ napověděla jí Talisa a nabrala si hrst popcornu. Delling jen degustačně zamlaskala a uznale pokývala hlavou. „Dobře tedy, tak jak pokračuje hledání knihy?“ ihned napravovala svou chybu. Talisa stále zahleděná do dění v televizi jí v krátkosti řekla
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250377
všechny potřebné detaily, které s Anneliakem prodiskutovali. „To zní dobře, je fajn, že sis toho Upíra najala, taky jsem si o něm něco zjistila a podle všeho je to vynikající stopař,“ uvažovala zadumaně. „A teď, když jsme se dostaly přes toto téma, zeptám se tě ještě jednou, co přípravy na tvé plnohodnotné pouto s Gaddielem?“ nedala si jen tak pokoj a vrátila se ke své prvotní otázce. Talisa si znatelně povzdechla a unaveně promnula čelo. „Ty si zkrátka nedáš pokoj, že?“ otráveně se na svou sestru otočila. „To se ví, sama moc dobře víš, jaký postoj k této frašce zaujímám,“ skoro vyplivla a dívala se na Talisu, jako by snad přišla o rozum. „Posvátné pouto druhů má dojít naplnění jen u dvojice, která se vskutku miluje, a nejen proto, že se snažíš tímto nerozvážným krokem zahnat stín otce svého dítěte. To si opravdu myslíš, že ho tento svazek zastaví? Neříkej mi, že jsi opravdu až tak bláhová,“ řekla se stejnou rázností jako poprvé, kdy se jí o tom Talisa zmínila. „Samozřejmě, že to vím, ale tak mi, sakra, řekni, co jiného mám podle tebe dělat! Mé dítě musí mít otce! Zvlášť pokud bude na půl Lykaj! Bude potřebovat hodně opory, aby v sobě dokázalo potlačit své zvířecí instinkty!“ Lehce se napřímila a nadzvedla vzpurně bradu. „To samozřejmě netvrdím, ani tě nenutím, aby ses k tomu Lykaji vrátila, jen ti říkám, aby sis sakra dobře rozmyslela, jestli chceš tohle všechno z Gaddielem podstoupit. Uvažovala jsi vůbec nad tím, jaké následky to bude mít, když se, co já vím, po deseti letech rozhodnete od sebe odejít? Přemýšlela jsi, jaký dopad to potom bude mít na tvé dítě, tak co? Zvážila jsi tuto alternativu?“ domáhala se odpovědi. Talisa jen sklesle sklopila oči a vyhýbala se jejímu pohledu. „Nic takového se nestane, nesmí,“ špitla tiše. „Jak to víš?“ Nebyla by to její sestra, aby její odpověď nezačala hned zpochybňovat. „Prostě to vím, udělám všechno pro to, aby náš svazek vydržel a mé dítě mělo báječného otce, otce, kterého si zaslouží a na kterého bude moct být právem hrdé,“ říkala neutrálně a vlastně si ani pořádně neuvědomovala význam svých slov. Všechno to totiž byly jen fráze, fráze, ke kterým se uchylovala, když jen tak sama tiše ležela v posteli a nemohla usnout. Hluboko uvnitř její osoby věděla, že má Delling pravdu, opravdu se snažila zaplnit to prázdné místo po Cabalovi a vsadit do svého života muže,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250377
který by měl všechen ten chaos, který v jejím životě zavládl, zaplnit, ale především zahnat tu nejistotu, kterou cítila při každé myšlence o tom, že se stane matkou. Když tak nad tím vším uvažovala, její sestra měla pravdu hned v několika věcech, nikdo a nic jí nemohlo stoprocentně zaručit, že bude s Gaddielem šťastná, celá tahle záležitost byla jako jedna velká loterie, nevěděla, jaké číslo vyhraje, a stejně tomu bylo i v jejím případě. Jak jen si přála, aby byl její život jednoduchý, normální a snad i obyčejný. Tak moc si to přála, ale stejně tak, jak věděla, že to bylo zkrátka nemožné, věděla, že to se nikdy nestane. Celý její život byl jednou velkou komplikací s velkým K. Někdy, když byla obzvlášť sentimentální, se jí honily hlavou dokonce i myšlenky o tom, jestli by pro ni nebylo snazší být jen obyčejným smrtelníkem, který si prožije svou část příběhu a pak navždy zmizí i se všemi jeho starostmi a břemeny, co si nosil na ramenou. Jak jednoduché, nemusela by se stále dokola ptát na otázky, jejichž odpovědi vlastně ani vědět nechtěla. Tak jednoduché. „Víš co? Mám takové tušení, že se o tom s tebou nemá vůbec cenu bavit, však ty na to časem přijdeš, jen si dej pozor, aby nebylo už příliš pozdě.“ S těmito slovy vstala ze sedačky a opustila místnost, nechávající Talisu tváří v tvář všem těm nejistotám, jež před ní odkryla.
Svět lidí, Rusko, Kazaň, Skřítkovo starožitnictví „Ale no tak, Priame, neříkej mi, že jsi nic neslyšel,“ zamručel nesouhlasně Eilam a v ruce si nepřestával pohazovat starožitnými kapesními hodinky. Starší podsaditý muž si při pohledu na předmět v Eilamově ruce skousl spodní ret a z úst mu vyšlo nervózní zaúpění. „Já ale opravdu nic nevím, Eilame,“ řekl s tak nepřesvědčivým tónem, že se jeho slova dala okamžitě považovat za lež. Eilam nesouhlasně zamlaskal a střelil pohledem po Anneliakovi, opírajícímu se o skleněnou vitrínu obsahující zbraně z první světové války. „Co myslíš, bratře, říká nám tady Priam pravdu?“ zahučel Eilam, a ještě pevněji sevřel hodinky ve své dlani. Anneliak muže sjel zkoumavým pohledem, zastavil se na jeho oroseném čele a zakroutil negativně hlavou. „Ale pánové, já opravdu nic nevím!“ začal je znovu zoufale ujišťovat
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250377