pak jednoduše spojit s jakýmkoli minulým průšvihem. A to i kdybys ho měl vypnutej.“ „Jako jen tak? A co nějaká svoboda… nevím, právo na soukromí?“ „Operátoři jsou povinný policajtům data poskytnout. Je pro ně hračka dozvědět se, kam jsi chodil na oběd, kam do práce a na výlety, kde jsi obvykle spal, kde jsi spal neobvykle, kam jsi chodil chlastat a kam nakupovat… A to nemluvím o tom, co se dá vysledovat přes wi-fi, bluetooth nebo tvoji MAC adresu. Zkrátka a dobře, jestli si myslíš, že uslyšíš ve sluchátku podezřelý praskání, když tě někdo bude odposlouchávat, přestaň sledovat filmy pro pamětníky.“ Adam se smutně podíval na svůj samsung a na papír před sebou si poznamenal: 2. Mobil je fízl. Náhle sebou trhl, lekl se, když mu někdo zaklepal na rameno. Byl to podsaditý holohlavý muž a čelo uměl nakrabatit jako baset v říji. „Promiňte?“ stačil říct Adam, než ho ten šílenec popadl za tričko s Pu nisherem, až zapraskalo, a přirazil ho i se židlí ke zdi. „Tak ty si myslíš, ty hajzle, že budeš jebat moji ženskou, a ještě ze mě dělat čuráka?!“ Za ním seděla ubrečená blondýnka s tváří v dlaních. „Já ti řikám, že to neni on.“ „Ty ze mě nebudeš dělat čuráka!“ trval na svém holohlavý a udeřil s Adamem o zeď. „Takhle mě před ní diskrimitovat nebudeš…“ „Diskreditovat,“ řekl Adam a dostal pěstí pod oko, což mu přivodilo otřes, když mu hlava vzápětí narazila do zdi. Blondýnka vylétla od stolu a začala mlátit chlapa lilií. Na holé lebce se rozprskly bělostné okvětní lístky, ulpěl na ní žlutý pel a máčel se v maníkově potu. Zafungovalo to alespoň natolik, aby od Adama na okamžik odvrátil pozornost. Diana vstala a přistoupila k násilníkovi. Dřív než se ho ale stihla dotknout, ohnal se tak rychle, že to překvapilo i ji. Minul ji jen těsně, uskočila a vyjekla. V tu chvíli zareagoval Adam. Udělalo se mu rudo před očima. Vztyčil se v celé své výšce, popadl toho grázla a smetl ho na zem. Zaklekl ho kolenem tak, že mu vyrazil dech, a protože nevěděl, co dělat dál, jen ho držel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250271
Hosté od nich couvali, ke rvačce už přispěchal i personál v zelených zástěrách a vyzval její účastníky, ať okamžitě opustí restauraci, nebo povolají kavalerii, aby pomáhala a chránila. Diana nevěnovala násilníkovi pod supícím Adamem pozornost. „Nechceme žádné problémy,“ řekla a Adam její slova hošíkovi ze Starbucks zopakoval. Divoce se vydýchával. Pokračovat ve rvačce uprostřed kruhu čumilů ho nelákalo. Odešli středem. „Ty jsi takovej idiot. Já se tak strašně stydím,“ spílala kdesi za nimi blondýnka holé lebce. Zhruba o půl Václaváku níž, když se dost vymlčeli, se ho Diana se zamyšleným výrazem zeptala: „Co ty máš za problém, Adame Havle?“ „Vypadá to, že mám špatnej týden,“ přiznal. „Špatnej týden?“ „Jen v některých ohledech.“ To, že jsem tě našel, je ta nejlepší věc, která se mi kdy stala, pomyslel si. Courali se dolů po Příkopech, vyhnuli se přelidněnému Staroměstskému náměstí a zamířili na Rašínovo nábřeží a na náplavku. Vltava voněla, a i když se tam pinožila spousta lidí, našli si svůj prostor. U jednoho stánku si koupili pivo a rum a posadili se na betonový okraj kotviště. Koukali se na zelenošedou vodu, na racky a parníky, které proplouvaly kolem. „Jestli máš bejt užitečnej, potřebuju, abys byl připravenej. Když budeš dobře připravenej, neohrozíš ani sebe, ani mě.“ „Hmm,“ odtušil Adam. „Fajn. Kde jsme to skončili?“ „Mobil je fízl,“ usmál se a znovu vylovil zápisník. „Přesně tak, a proto ho nechávej doma, kdykoli půjdem do akce. Co doma naopak nezapomeň – doklady. Občanku, jízdenky, lítačku, nevím co – zkrátka cokoli, co by byl průšvih nemít při nějaký kontrole. V tomhle budeš vzorňák, rozumíš? Když pojedeš autem, tak jedině s platnou technickou, zkontroluj si všechny žárovky, dodržuj povolenou rychlost, žádný prudký změny směru, předem si dobře rozmysli trasu, a když je to možný, vyhýbej se místům s kamerama. Vždycky zaparkuj alespoň kilometr od akce a doklady si nech v autě, nebo je schovej někde poblíž. Nikdy si je neber s sebou, jasný?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250271
3. Svědomitě nosit doklady, ale ne do akce, psal si Adam. „Jasný.“ „Další bod je oblečení.“ „Háemko?“ „Správně, něco obyčejnýho, nenápadnýho, ideálně tmavýho, bez výraznejch znaků. Potřebuješ vypadat jako někdo, koho si nezapamatuješ.“ „V tom jsem dobrej,“ pookřál Adam. „Kromě tohoto týdne, předpokládám,“ uzemnila ho. „Kup si nějaký boty, který nemaj výraznej vzorek na podrážce. Nechceš, aby klouzaly, stejně tak ale nechceš traktory, který na všech místech zanechaj výraznej nebo unikátní otisk. Tohle všechno jsou věci, který můžou policajti použít proti tobě.“ „Panebože, kde ses to všechno dozvěděla? Ty jsi přečetla celýho Fleminga? Nebo Forsytha? Nebo Ludluma?“ „Co si zapíšeš?“ „Píšu si: 4. Hadry z háemka a boty bez podpatků. Co tam máme dál?“ „Správně. Další jsou forenzní stopy,“ na okamžik se zarazila. „Ty asi budeš vědět, co to je, viď? Takže cokoli, kde můžeš nechat otisky prstů nebo svoji DNA. Nedůležitejch věcí se po akci vždycky zbav, nikdy ale ne na místě akce. Pokud si musíš nutně schovat kladivo, kterým jsi rozmlátil auto, doporučuju dokoupit si k tomu celou skříňku s nářadím. Ztratí se mezi ostatníma věcma. Když to jde, používej rukavice.“ „To teď přes zimu nebude ani nápadné.“ „Já si pořád nejsem jistá, kdy si děláš srandu, a kdy ne. Tohle jsou poměrně vážný věci.“ „Já vím. Beru to vážně. Jenom… jsem trochu mimo. Nepral jsem se od prvního stupně základní školy. Ale neboj, poslouchám tě, budu se snažit, abych to nepodělal. Všimla sis, že jsem se tě doteď nezeptal, proč jsem měl rozbít to auto? A to mě napadlo asi tisíc důvodů.“ „Všimla jsem si toho. Oceňuju to. Je to hlavní důvod, proč se spolu pořád bavíme,“ usmála se. „Netlačím na tebe.“ „Tak s tím nezačínej ani později. Vyzvednu tě zítra kolem čtvrté,“ oznámila.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250271