„Promluvím s kolegy,“ mávl Alwarin rukou, jako by se o nic nejednalo. Podívali jsme se s Marantiel jeden na druhého. Asi jsem se jí, přestože jsem si na svém vzhledu dal velmi záležet, ne‑ zamlouval. Ona se mi na druhou stranu líbila opravdu hodně. Možná právě proto jsem si nechtěl zahrávat s jejím mladým životem. ***
Do Minkoru jsme dorazili dvanáctého novorostu. Během cesty často pršelo, ale nevyčíslitelné bohatství má své výhody, například vám zajistí pohodlné cestování. Slečna Marantiel se se mnou zpočátku nudila. Ať jsme putovali v ko‑ čáře, či na lodi, zavrtala vždy svůj rozkošný nosík do některé z knih, jež si vypůjčila v univerzitní knihovně. Trochu mě po‑ bavilo, že jsem jednu z nich napsal já. Samozřejmě jsem se tím nechlubil a po většinu cesty jsem pospával. Přece jen nejsem nejmladší a v Marellionu se mi může hodit každá špetka sil. Teprve po šesti dnech cestování jsme se opravdu dali do řeči. Tehdy se mladá dáma na dlouho zamyslela a já jsem se neudržel a oslovil ji. Zpočátku se ostýchala, ale, jak už to u mladých lidí bývá, brzy se přestala stydět a rozmlouva‑ la se mnou jako rovný s rovným. Po pravdě řečeno jsme od té chvíle strávili celé dny zabraní do společných rozhovorů o Arvedanech a všem, co s mým, takřka vyhynulým, náro‑ dem souvisí. Dlouhé hodiny jsme též rozebírali historii Ma‑ rellionu, a především jeho slavný pád. Půl dne jsem vyprávěl o obléhání města Oristem Zeleným, hrdinné obraně vedené marellionským knížetem Gothwynem, smrtelné ráně, kterou drakočlověku uštědřil Gothwynův věrný přítel kníže Arten ze sousedního Gianfaru, a především o prokletí, které donu‑ tilo povstat mrtvé obránce i útočníky a proměnilo Marellion 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250192