spojení se světem. Pravda byla úplně opačná. Člověk sice byl na sociálních sítích, ale do spojení s „opravdovými“ lidmi se člověk dostával jen málokdy. Na ulicích bylo vidět lidstvo neustále zabořené v „chytrých“ telefonech. V restauraci si neměli lidé už pomalu co říct. Největší kámen úrazu té doby byl ten, že lidé probírali životy jiných, ale nikoliv ten svůj. Lidé se posuzovali podle toho, kolik toho vědí, jestli čtou noviny a dívají se na média. Přitom média a noviny jsou největší zlo na této planetě. Kdybychom každý na týden přestali sledovat média a přestali číst noviny, náš život by se rapidně změnil. Zjistili bychom, že svět není tak zlý, jak média říkají, a že i lidé dokáží být milí, přívětiví a hodní. Okolo třetí hodiny odpolední vskutku přistávalo letadlo společnosti Avalon Airways, které bylo na letišti jedno z největších. Natěšeně jsem se „řítil“ k letištnímu prostoru a očekával jako malé dítě, přílet Lily. Přesně v 15:30 se rozevřely letištní dveře a mohl jsem spatřit svoji „Bohyni“. V mém těle nastalo něco, co zažívá každý zamilovaný člověk na této planetě. Vnitřní mravenčení u srdce mi dávalo za pravdu, že jsem byl do Lily až „naivně“ zamilovaný. V celém to davu Lily nešla přehlédnout. Na sobě měla růžovou bundu, modré kalhoty a růžové boty. Zářila štěstím a rozdávala úsměvy na všechny strany. „Ahoj lásko,“ řvala a mávala na mě z velké dálky. Jakmile ke mně přijela na letištním pásu, okamžitě mě objala a dala mi obrovskou pusu. Byl jsem šťastný, že jsem po dlouhé době opět mohl být s člověkem, na kterém mi tolik záleželo. V objetí a polibcích bychom vydrželi i hodiny, kdyby mě můj otec nevyrušil zmeškaným hovorem. Bylo už okolo čtvrté, a tak jsme utíkali ke vchodu, kde už na nás čekal otec v trochu horší náladě, než jsme přijížděli. Náladu mu naštěstí zvedla Lily, která otce také očarovala, hned jak vstoupila do vozu. S otcem jsme měli stejný vkus na ženy, a tak nebylo divu, že se mu Lily líbila. „Dobrý den já jsem Lily,“ řekla bez ostychu Lily. „Dobrý den. Já jsem Jonathana otec, ale tak to jste si asi mohla všimnout. Chtěl jsem poslat dědu, ale ten zrovna nemohl,“ zavtipkoval a tím i uvolnil atmosféru. „Doufám, že ti Jonathan řekl, že máme zítra oslavu na počest jeho velkolepého narození,“ řekl, když jsme byli na cestě. Otec se všeobecně hodně snažil o to, aby řeč nestála. Zřejmě kvůli určitému bloku z minulosti neměl rád, když řeč stála. Lily byla výřečná a já jsem se do komunikace také často 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250190
zapojoval, takže naše cesta byla velmi zábavná. Jakmile jsme dojeli na místo, pozdravila nás matka její oblíbenou větou: „No jo Newmanovi jedou. Je to slyšet až od sousedů.“ „To víš, vezeme vzácnou návštěvu, tak to musí všichni slyšet,“ řekl otec s evidentně dobrou náladou. Lily vystoupila z auta a mámě se rozzářily oči. Vždycky chtěla mít dceru, a tak celý život čekala na tu chvíli, kdy si jí bude moci udělat aspoň z mojí přítelkyně. „Ahoj Lily, tak tě tady vítám. Jaká byla cesta?“ zeptala se s úsměvem a už Lily hnala do pokoje pro hosty. Lily se na mě podívala s pobaveným výrazem a já jsem věděl, že se dříve než za hodinu nevrátí. „Jo naše máma. Jakmile vidí jakoukoliv holku v tvé blízkosti, už si ji představuje jako svojí budoucí nejlepší kamarádku. Pojď, půjdeme něco ogrilovat a užít si večer, když už seš taky někdy doma,“ řekl táta a šel vše připravit na noční grilování. „A co ty? Už víš, co bys chtěl po škole dělat? Přece jenom v únoru jsou přijímačky a máma by měla radost, kdybys šel dál,“ zeptal se táta při přípravě grilu. „Víš, je to zajímavý, ale poslední dobou se mě na to ptá skoro každý. Já ti sám nevím, asi bych chtěl zkusit práva. Vždycky mě zajímala práva občana v daném státě,“ odpověděl jsem, i když v hlavě jsem opravdu nevěděl, co bych jednou v životě chtěl dělat. Ať se to někomu může zdát jakkoliv pomatené, nevědět, co od budoucnosti chcete, je jedna z nejlepších věcí, která vás může potkat. Uvědomil jsem si, že neustále přemýšlím nad budoucností a minulostí a nějak se mi z hlavy vytrácí daná přítomnost. Přítomnost toho, že žiji a že se nemusím bát budoucnosti. To, že nemyslíte na budoucnost, je vynikající věc. Horší je, když nevíte, kým doopravdy jste. Budoucnost si totiž tvoříme právě tím, jak a co dnes prožíváme. Uvědomění toho kým ve skutečnosti jsme, si nemusíme vytvořit ani za celý svůj život. Já jsem nevěděl, kdo jsem, natož to, že budoucnost si tvořím tím, co v přítomnosti vytvořím. Pokud je to dobrá věc, v budoucnu se nám vrátí. Pokud špatná věc, také se nám vrátí. S otcem jsme raději navázali na jiné téma, protože i on poznal, že mi je toto téma bůhví proč nepříjemné. Choval jsem se zkrátka jako každý druhý člověk na
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250190
planetě Utopia. Jel jsem zaryté a společenské kodexy a nesnažil jsem se vybočovat z řady, což mělo jednoho dne vzít za své. Naše téma s otcem sklouzlo zase k fotbalu a o tom, že se Steven dostal do „juniorky“ F. C. Clocktownu. Bylo to takové odkladiště talentů a nakoupených hráčů, kteří pro A tým F. C. Clocktownu nebyli natolik potřební, jak se při nákupu mohlo zdát. Fotbal je v naší zemi velmi populární, a tak otec nevynechá jakoukoliv příležitost k tomu, aby si o něm popovídal. Já jsem osobně zbožňoval klub Zelení F.C. I když jsem nebyl z Loskotska, měl jsem tento tým ve svém srdci hodně hluboko. Můj otec byl už od mala zarytý fanoušek Zelení F. C., a tak jsem jejich první zápas viděl ve svých 6 letech. Ta atmosféra, když jsem vstoupil poprvé do útrob stadionu a viděl tu nádheru, která se přede mnou zjevila, byla nezapomenutelná. Pokaždé, když usedám na tribunu, mám mrazení po celém těle. Moc rádi jsme chodili na derby s Rytíři F.C. Atmosféra se díky obrovské rivalitě zvýšila až o polovinu a místy lidé své „modly na hřišti“ až fanaticky hnali za vítězstvím. Vždycky jsem si v tomto momentě uvědomil, kolik lidí vydá svou energii jen proto, aby mohli svého protivníka rozhodit a emociálně rozložit. V mnoha případech se tak stalo a náš milovaný tým se poměrně častokrát radoval z domácí výhry. Poté, co jsme se s otcem dobře bavili a dokázali si povídat opravdu o všem možném, přišla konečně matka s Lily. Lily vypadala opravdu unaveně, a tak mi bylo jasné, že se na ní máma doslova slovně „vyřádila“. Začalo už pomalu svítat a Lily si vedle mě sedla a unaveně mě obejmula. „O vaší rodině už vím opravdu vše Jonathane, ale máma je fajn. Akorát je trochu upovídanější. No vlastně dalo by se říct, že víc než já a to je co říct,“ řekla s úsměvem a obejmula mě ještě více než předtím. „Právě včas. Akorát se nám dodělalo maso. Maminka vždycky ví, kdy ukončit prohlídku domu,“ řekl otec a s potutelným úsměvem se podíval na evidentně unavenou Lily. „No jo ty žvanile. Tak podávejte ty výtvory, co jste ukuchtili chlapci,“ řekla máma a všem rozdala tácky a příbory. Moje matka byla ze školky zvyklá, že nad vším musela mít kontrolu. Během večera jsme tudíž zažili nadstandartní péči. Večer probíhal úžasně a máma se dostala do takové nálady, že přinesla domácí staré stereo, které nehrálo snad už 10 let. Na štěstí se nám ho podařilo rozběhnout. Za doprovodu Elvise Presleyho řekla matka otcovi evidentně v dobré náladě: „Tak pojď, ty prďolo,“ a začali spolu tancovat. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250190