Vedení lidí, týmů a firem (Ukázka, strana 99)

Vedení lidí

97

tendence reakci opakovat a fixovat

apetence

příjemný

podnět

zpracování

reakce

důsledek

nepříjemný tendence reakci zavrhnout a nahradit jinou

averze

b

c

Tabule 32 Práce s individuálními schopnostmi Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250181

98

VEDENÍ LIDÍ, TÝMŮ A FIREM

> 2.4.2 OBSAH A FORMY VZDĚLÁVÁNÍ Protože věcný obsah vzdělávání je v této knize jedním ze zásadních témat čtvrté kapitoly, na tomto místě se alespoň přehledně podíváme na spektrum metod a forem vzdělávání.

Již jsem letmo zmínil, že pokud se učíme novému chování, můžeme testovat reakce dvojího původu – ty, které jsme od někoho přejali, a ty, které jsme sami vytvořili nebo dotvořili. Vybíráme pak obvykle podle toho, co je právě k dispozici a v jaké kvalitě. Je-li nabídka z obou zdrojů srovnatelná, potom zpravidla lidé s dynamickými preferencemi podle obrázku na tabuli 31 upřednostňují spíše vytváření, kdežto lidé preferující stabilitu častěji vzorce chování přejímají.

Vytváření i přejímání se mohou vyskytovat ve dvou podobách – teoretické a praktické. Vytvářet tedy můžeme (teoretickým) přemýšlením a (praktickým) experimentováním – jemuž se občas trochu nepřesně říká „metoda pokusu a omylu“. Přejímat můžeme (teoretickým) nasloucháním, resp. vstřebáváním (ne vždy je v tomto procesu dominantní sluch) nebo (praktickým) napodobováním. Tyto čtyři způsoby učení (viz také tabule 33 nahoře) bývají ve vzdělávání využívány a kombinovány, přičemž některé kombinace jsou natolik osvědčené, že definují základní – více či méně ustálené – formy vzdělávání.

Formy vzdělávání jsou pro vedení lidí důležité, protože mezi nimi vybíráme hrubou podobu konkrétních vzdělávacích programů. V knize Vzdělávání dospělých, již tu doporučuji pro načerpání detailních informací o formách, metodách a technikách vzdělávání, jsem rozlišil šest základních forem vzdělávání, a to podle dvou klíčových faktorů.

Prvním je poměr přejímání a vytváření – zda účastníci programu spíše (reaktivně) přijímají to, co se mají naučit, nebo zda se od nich očekává, že budou to, co si mají osvojit, do značné míry (aktivně) spoluvytvářet v interakci s učitelem.

Druhým faktorem je míra vstupu reality do učení – zda učení probíhá spíše na (1) obecných, uměle vytvořených (modelových) situacích nebo na situacích reálných, řešených buď (2) teoreticky, cvičně a „nanečisto“, nebo (3) v rámci reálného, „ostrého“ pracovního výkonu. Šest základních forem vzdělávání a jejich charakter nastiňuje následující tabulka, jejich obvyklou pozici v diagramu způsobů učení obrázek v dolní části tabule 33.

Cíl a smysl učení

Věcný substrát učení (je uměle vytvořený nebo reálný?)

(co má být předáno, posíleno rozvinuto, nabídnuto?)

spíše modelové situace

spíše skutečné, aktuální situace „cvičné“ řešení

„ostré“ řešení

Znalosti, konkrétní řešení, vzor

školení

konzultace

učení z výkonu učitele

Řešitelské dovednosti, zpětná vazba

trénink

koučování

učení z vlastního výkonu

Výběr formy vzdělávání je věcí pečlivé úvahy. Po obecném výkladu (školení) a modelových kauzách (tréninky) sáhneme nejspíše tehdy, umí-li účastníci dedukovat (promítat obecné do konkrétní praxe) a budou-li muset rozumět důvodům používání naučených postupů, aby je mohli operativně modifikovat nebo nahrazovat jinými.

Reálné situace jsou výhodné, pokud potřebujeme rutinní výkon nebo vytvoření návyku, pokud jsou účastníci dobří v indukci (zobecňování konkrétního) nebo pokud pochopení obecného kontextu postupů není nezbytné (například proto, že je nebude nutné měnit).

Demonstraci výkonu učitele nebo konzultace použijeme spíše pro předání teoretických znalostí, rozbor výkonu účastníka vzdělávání nebo koučování spíše pro vytvoření předpokladů pro vznik praktických dovedností a návyků.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250181

Vedení lidí

99

Čtyři způsoby osvojování (obecná) teorie

NASLOUCHÁNÍ

PŘEMÝŠLENÍ

přijímání informací

„vnitřní experimentování“

přejímání

vytváření

opakování úkonů

„metoda pokusu a omylu“

NAPODOBOVÁNÍ

EXPERIMENTOVÁNÍ

(konkrétní) praxe

Základní formy vzdělávání naslouchání (vstřebávání)

přemýšlení učení z vlastního výkonu

školení

koučování konzultace

učení z výkonu učitele napodobování

trénink experimentování

Tabule 33 Podoby učení a vzdělávání Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250181