Třetí plavba
o zápachu, který se šíří po deštích… To byly už literární úvahy: shromažďoval je pro knihu o Benátkách, která měla zanedlouho vyjít. Vrátil jsem se do hotelu se zmateným pocitem, že jsem se toho strašně moc dozvěděl a ani přesně nevím jak. Z místa, kde sedí Gentile, není na přístav vidět, ale stačí popojít pár metrů k Dóžecímu paláci a odbočit doprava. Dlážděné a lesknoucí se nábřeží, sloupy San Marco a San Todaro a před vámi les stěžňů, vesel a svinutých plachet: odtud se Benátky otevírají moři. Tady je skutečná sláva Serenissimy. A to, co neuvidíte během téhle krátké procházky, si můžete prohlédnout v klidu tady blízko, ve Scuole di sant’Orsola. Pokud jde o obrazy, jednotlivá bratrstva se mezi sebou přímo předhánějí: právě v tomto roce dokončil jiný malíř, Vittore Carpaccio, pro zdejší bratrstvo úžasnou benátskou vedutu: Setkání svaté Uršuly s vírou a odchod snoubenců. Výjev má vlastně znázorňovat budoucí svatou Uršulu, dceru bretaňského krále a nastávající nevěstu, při odjezdu do Říma. Ve skutečnosti však tato smyšlená veduta znázorňuje hlavně benátský přístav do nejmenších podrobností: kůly zaražené do moře, které podpírají mola, úvaziště člunu, na němž je připevněno deset vesel, karaka nakloněná kvůli čištění kýlu a v popředí přehlídka orientálních koberců, rozprostřených na molo, aby si dvojice neušpinila oděv. Z podobného obrazu a z procházky kolem kanálů byste možná usoudili, že přístav je v tomhle městě ve skutečnosti tak trochu všude. A v určitém smyslu se nemýlíte. Moře se svými zákony a provozem sahá v laguně až do těch nejužších uliček. Je tu například nová loděnice na severovýchodním okraji města, mezi farnostmi San Martino a San Pietro di Castello, kde se stavějí obchodní galéry pro linkové spoje. Jsou tu sklady zboží. Celnice Punta della Dogana, kam se dováží sůl z půlky Středomoří a pokračuje odtud na všechny strany: do Lombardie, Benátska, a dokonce až do Alp; obchoduje se tu s více než třemi tisíci tun ročně. Pak je tu tržnice Rialto: popravdě řečeno víc než jen tržnice, je to samotné centrum finančního 105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249744
Tenkrát, když navigovaly hvězdy
života města. Tady se třídí zboží pocházející z Východu i Západu. Jsou tu karavanseráje, sklady, ubytovny a dílny. Tudy prochází všechno: obilí z Apulie, Sicílie a Kréty nebo koření, které se dováží z východních trhů. Benátky se při obchodování s tímto zbožím dlouho spoléhaly na pomoc Konstantinopole, potom se Benátčané do Asie začínali stále častěji vydávat na vlastní pěst; po trasách, kde museli čelit monzunům a vodám Indického oceánu, přes přístavy v Arabském zálivu až do Indie, jihovýchodní Asie a do daleké Číny. A celá ta obrovská obchodní síť se teď sbíhá sem, do Rialta, což se projevuje v nabídce exotických a záhadných produktů, jako je například černý pepř, šafrán, skořice nebo muškátový oříšek. V Rialtu je také most: několikrát ho přestavovali, ten současný dřevěný teprve nedávno opravili. Před několika desítkami let se totiž všechno zhroutilo: katastrofa, o níž se dodnes mluví. Bylo to v roce 1444 kvůli jedné svatbě: všichni chtěli vidět novou ženu ferrarského markýze, Španělku Marii Aragonskou, legitimní dceru krále Alfonsa V. Neapolského. Byla to mírně řečeno nebývalá podívaná, která vyvrcholila okázalým průvodem podél Canal Grande. Není těžké si to představit: lidé se seběhli na jediný most, shlukli se na něm, strkali se a tlačili na dřevěné pažení. Nejdřív to jen párkrát zaskřípalo, potom se ozvalo něco jako rupnutí, trámy, které podpíraly mostní oblouk, se zlomily, most se rozpadl vedví a všechny s sebou strhnul do kanálu. To, co tady vidíte teď, je narychlo stlučená náhrada. Je jasné, že se bude muset vylepšit. V první řadě rozšířit, aby po obou stranách vzniklo místo pro krámky, které tu rostou jako houby po dešti. A jednoho dne bude zapotřebí se vážně zamyslet a postavit něco velkolepého, co by důstojně plnilo svou roli. Možná velký most z bílého kamene; dost vysoký, aby pod ním projel Bucentaur, dóžecí galéra, a další velká plavidla. Ten most bude tak krásný, že žádný návštěvník nebude chtít opustit Benátky, aniž by ho spatřil. Když se ozvala siréna, měl jsem na nohou holínky. Instinktivně mě napadlo se rozběhnout, ale pak jsem si uvědomil, že se ve 106 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249744
Třetí plavba
skutečnosti nemám čeho bát. A tak jsem se, stále ještě trochu nerozhodný, postavil doprostřed náměstí a čekal. Z kanálů se začala valit bublající voda. Jako první se dali do pohybu holubi: během okamžiku seděli všichni jako přilepení a zničehonic bezmocní na výčnělcích paláců, zatímco se na náměstí rychle snášeli racci, aby zaujali uprázdněné místo. Voda začala stoupat. Teď byla řada na turistech, kteří se mezi sebou začali postrkovat a neuspořádaně se rozběhli k arkádám: strašná tlačenice, před kterou, zatímco voda stoupala, dál vyhrávaly kavárenské orchestry. Myslím si, že v tanečním sále na Titaniku to vypadalo dost podobně. Pak se voda jakoby zničehonic zastavila a já si uvědomil, že z náměstí svatého Marka se stalo jezero, světlé a klidné jezero. Nikdy jsem záplavy nezažil, takže jsem tam bůhvíjak dlouho stál jako pitomec a obdivoval tu demonstraci přírodních sil. Před průčelím baziliky se po lávkách vesele a pobaveně procházelo nekonečné procesí turistů. Ti největší odvážlivci na nějaké lávky samozřejmě kašlali: například američtí studenti, kteří vedle mě stáli naboso, boty v ruce, zběsile se fotili a čvachtali se v ledové vodě. Vybavil jsem si jeden z notoricky známých benátských stereotypů: krysy v kanálech. Chvíli jsem se díval na jejich bosé nohy a blahořečil jsem svým rybářským holínkám. Stydím se to svým benátským přátelům říct, ale v té chvíli jsem byl šťastný jako malé dítě. Bez ohledu na nepříjemnosti, nepohodlí a tragédii města, které se potápí, jsem zíral na ten výjev, jako by to byl obraz nějakého bláznivého vedutisty. Mnohokrát jsem četl, že tahle velká voda má co do činění s větry, přílivem a odlivem a subsidencí, ale také s více než sto let trvajícími spornými lidskými zásahy. Serenissima bděla tisíc let nad křehkou rovnováhou laguny, protože tušila, že pokud chce tuto podivnou krajinu s brakickou vodou udržet při životě, musí jí zajistit přirozený ochranný štít vůči pevnině i vůči moři. Historie Benátek byla v podstatě zároveň historií dlouhého udržování subtilní rovnováhy s životním prostředím. V minulém století tu pak začali bagrovat a prohlubovat přístupové kanály do laguny, aby jimi mohly proplouvat stále 107 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249744