98
Jo Nesbø
kde je pokaždé pořádně opil a kde se mu občas naskytla příležitost vyspat se s jejich manželkami. Vedení banky uvažovalo o Kenově povýšení do manažerské pozice v obchodním oddělení, potom však zjistilo, že jim mladík způsobil ztrátu ve výši téměř patnácti milionů liber, když peníze banky bez povolení investoval do termínovaných nákupů pomerančového džusu. Předvolali si ho do zasedací místnosti správní rady, kde jim vysvětlil, že se domníval, že má šanci. Místo povýšení byl tedy vyhozen, a to nejen z banky, nýbrž i z města a z celého finančního světa. Začal pít, ale nikdy nepřišel alkoholu pořádně na chuť, a tak se stal pravidelným návštěvníkem psích dostihů, přestože psy nemohl vystát. Od té chvíle nabyl jeho přirozený sklon k hazardu obludných rozměrů. Ne ve smyslu peněz, protože Ken navzdory svému příjmení už nikde nedostal úvěr a stejně by nedokázal pokrýt dluh z nezdařených džusových transakcí, ale gamblerství pohlcovalo veškerý jeho čas a energii. Rychle jej vsálo do divokého víru nutkavé hráčské vášně a Ken se volným pádem řítil k černému dnu. Přesněji řečeno předpokládanému dnu, neboť jeho pád zatím neskončil, takže optimista se mohl domnívat, že žádné dno neexistuje. Svou prohlubující se zhoubnou vášeň financoval Ken Abott návštěvami člověka, který snad jako jediný nechápal, o co tu ve skutečnosti jde – svého otce. Syn totiž o Stanu Abottovi zjistil jednu úžasnou věc, a tou byla jeho zapomnětlivost. Pokaždé, když zaklepal na jeho dveře s prosíkem, se Stan na syna podíval, jako kdyby ho o peníze žádal poprvé, jako kdyby vůbec poprvé stál v jeho pracovně. Ken vytáhl jehlu z lahvičky. „Pamatuješ si ještě, jak se to dělá?“ zašeptal otec chraplavě. Ken se pokusil o úsměv. Bytostně nesnášel injekce, jinak by zřejmě nezůstal u kokainu a přešel by k tvrdším drogám. Právě teď však neměl na vybranou. Byla to otázka života a smrti. „Musím najít žílu?“ zeptal se. Otec zavrtěl hlavou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249730
Sérum
99
„Na žíly se vykašli. Prostě píchni injekci co nejblíž kousnutí. Tři nebo čtyři menší dávky do bezprostředního okolí rány. A potom jednu do stehna tak, aby byla blíž k srdci než k ráně, rozumíš?“ „Víš jistě, že to byla egyptská kobra, otče? Nemohl to být…?“ „Co?“ „Já nevím… Třeba stromový had nebo tak něco.“ Stan Abott se chtěl zasmát, ale výsledkem byl jen kašel. „Stromový had neboli bojga africká je malý zelený ďábel, který se celý den zdržuje v korunách stromů, Kene. Tento byl černý a plazil se po zemi. Jed bojgy kromě toho obsahuje hemotoxin, který způsobuje krvácení z úst, uší a konečníku. Copak jsi zapomněl? Vždyť jsme to spolu všechno probírali.“ „Chtěl jsem se jenom ujistit, než ti píchnu injekci.“ „Samozřejmě. Promiň, omlouvám se.“ Otec zavřel oči. „Jenom doufám, že ty poslední týdny nepovažuješ za totální ztrátu času.“ Ken pokýval hlavou a myslel to upřímně. Ano, z duše nenáviděl jednu každou vteřinu z těch čtyř týdnů, které tu strávil. Nenáviděl dlouhé horké dny, kdy se vlekl otci v patách kolem hadí farmy, nenáviděl jejího šedovlasého černého správce, jehož rodiče mu v jakémsi zvráceném smyslu pro humor dali jméno Adolf. Jejich monotónní hlasy pouštěl jedním uchem tam a druhým ven, když jej do omrzení poučovali o zelených a černých mambách, o jedových zubech umístěných v přední či zadní části tlamy, o hadech, kteří jsou schopni člověka uštknout, i když je držíte za ocas vzhůru nohama, o tom, kteří žerou myši a kteří zase ptáky. Zvysoka kašlal na to, jestli kobra pochází z Egypta nebo z Mosambiku, věděl jen tolik, že hadů žije nepřeberné množství a že se otec musel zbláznit, když tuhle farmu koupil. Po večerech sedávali na přední verandě. Otec a Adolf si zapálili dýmku a společně poslouchali zvířecí zvuky. Adolf o každém tvoru, kterého zaslechli, vyprávěl místní legendy. Když vyšel měsíc a Kenovi naskakovala husí kůže z chladného chechotu hyen, Adolf je seznámil se zulskou pověstí, podle níž jsou hadi duchové mrtvých, kteří se vracejí do svých domovů, a informoval je o kmenech žijících v Zimbabwe, jejichž příslušníci nikdy nezabijí krajtu, neboť věří, že by to způsobilo dlouhotrvající sucha. Když se Ken těm pitomým předsudkům vysmál, otec mu pověděl o starém
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249730
100
Jo Nesbø
hadím rituálu, který se dosud praktikuje ve venkovských oblastech severní Anglie. Když spatříte zmiji, musíte ji okamžitě zabít, narýsovat kolem ní kruh a uvnitř kruhu kříž. A až to uděláte, musíte přečíst šedesátý osmý žalm. Ken jenom šokovaně zíral, když se otec postavil a hlasitě deklamoval: „Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho a utekou od tváře jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozeženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem a plesati budou radostí.“ Pták znovu zavřeštěl. Seděl na vrcholku stromu, bílý opeřenec s dlouhým zobákem a červeným hřebínkem na hlavě. Vypadal skoro jako kohout. „Nepřipadá ti divné, jak málo toho o sobě víme, Kene?“ Ken málem vyskočil. Jako kdyby mu otec četl myšlenky a vyslovil je nahlas. Stan si povzdechl. „Nikdy jsme se ani nepokusili jeden druhého poznat. Já jsem… se ti vlastně nikdy nevěnoval, že? Je smutné, když otcové nejsou se svými syny.“ Poslední věta zůstala viset ve vzduchu a vyžadovala odpověď, Ken však mlčel. „Nenávidíš mě, Kene?“ Hmyz náhle přestal bzučet, jako kdyby na vteřinku zadržel dech. „Ne.“ Podržel stříkačku jehlou vzhůru a mírně stlačil píst, aby vypustil vzduchové bublinky. „Nenávist s tím nemá nic společného, otče.“ Jednoho rána se Stan Abott vzbudil velmi časně. Podíval se na spící manželku, jako by si musel připomenout, kdo vedle něj leží, vstal a zamířil k otevřenému oknu. Zadíval se do parku na stromy, jejichž černé větve se zoufale natahovaly k šedé zimní obloze, a pak na asfalt pod nimi. Leskl se ve světle pouliční lampy, která jako by se nakláněla proti skučícímu větru. Nastaly zlé časy, které vyžadovaly útěchu. Lidé chtěli laciné lži a sny, a protože on prodával ty nejlevnější, jeho nakladatelství si vedlo mimořádně úspěšně. Jistá americká společnost nabídla,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249730