My proti vám (Ukázka, strana 99)

mu to. Je to agresivní politika, která štve lidi proti sobě, a navíc dal Theo opakovaně najevo, jak nenávidí hokej. „Dobrý večer, Petere, doufám, že vás neruším,“ spustí.

Z jeho laskavého přístupu čiší cosi nekalého. „Můžu vám nějak pomoct?“ zeptá se Peter zaskočeně. „Ne, ale já můžu pomoct vám,“ opáčí Theo. „S čím?“ Politikovi zacuká v koutcích. „Můžu zachránit váš klub, Petere. Můžu vám dát poslední šan­ ci na výhru.“

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249723

12 Klidně i shořím Každého, kdo věnoval celý život tomu, být v něčem nejlepší, se dříve či později zeptají: „Proč?“ Protože kdo chce být v něčem nejlepší, musí tomu obětovat všechno ostatní. A tak když se Mira prvně potkala s Peterem, ten večer v hlavním městě, poté co Peter zrovna prohrál nejdůležitější zápas svého života a zničeně vešel do restaurace Miřiných rodičů, zeptala se ho přesně takhle: „Proč?“ A on jí na to nikdy nedovedl uspokojivě odpovědět, což Miru dohánělo k šílenství, ale o mnoho let později, když už byli manželé a měli spolu děti, si někde přečetla sto let starý výrok jakéhosi horolezce. Toho se zeptali: „Proč jste chtěl vystoupit na Mount Everest?“ A horolezec reagoval podrážděně, jako by otázka byla nepochopitelná a odpověď samozřejmá: „Protože tam je.“ Tehdy to Miře došlo. Vždyť proč chtěla studovat na univerzi­ tě, i když by byla první vysokoškolačka z rodiny? Proč si vybrala práva, když jí všichni říkali, že to bude těžké? Proč? Aby zjistila, jestli na to má. Chtěla vylézt na tu zatracenou horu, protože tam byla.

Takže ví, co se teď stane, možná ještě dřív, než to dojde Peterovi. Stojí za dveřmi a z Peterova rozhovoru s Richardem Theem toho slyšela až až. Její manžel klub zachrání a bude zase nepostradatelný. Jako vždycky. Mira sedí v předsíni, dokud neuslyší nastartovat auto, a oknem sleduje, jak Peter odjíždí. Láhev zůstane neotevřená, Mira vrátí skleničky do skříňky, odejde si lehnout a kůži pod snubním prstenem má studenou. Uběhne noc, ráno

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249723

se probudí a bude předstírat, že je všechno v pořádku, i když ví, že s každým dalším dnem ji od toho „příštího roku“ bude dělit zase o něco víc času.

Peter projezdí v autě bezcílně celé hodiny. Dokolečka si v hlavě probírá tytéž otázky: „Jakou cenu má hokejový klub? Pro koho je? Kolik smí stát?“ A hlouběji v podvědomí ještě další: „Co umím kromě hokeje? Co bych byl bez něj?“ Nikdy nemiloval nikoho jiného než Miru a ví, že by skákala radostí, kdyby s hokejem prostě přestal, jenže v nitru se ptá: „Opravdu by skákala radostí? Zamilovala se do muže se sny a ambicemi. Jak by se na něj dívala, kdyby léta plynula a on už nic nedokázal?“ Když nadejde svítání, zaplaví Medvědín sluneční záře tak, jak léto vždycky popisovala Peterova máma: „Jako by pánbůh polil koruny stromů pomerančovým džusem.“ Peter sedí v autě před potravinami, oči má zavřené a dumá, dumá, dumá.

Richard Theo se ho včera hned na začátku zeptal: „Vy mou politiku moc nemusíte, co?“ Peter zamyšleně odpověděl: „Při vší úctě se od ní distancuju. Jste populista.“ Theo kývl a vůbec se neurazil: „Populista jste do chvíle, než vyhrajete, pak jste establishment.“ Když uviděl Peterův znechucený pohled, dodal: „Při vší úctě, Petere, v politice musí člověk pochopit, že svět je složitý, i když si lidi jako vy přejí, aby byl jednoduchý.“ Peter zavrtěl hlavou: „Vy žijete z protikladů. Vaše politika vytváří konflikty. Rozděluje společnost.“ Politik se chápavě usmál: „A hokej? Jak myslíte, že se chová k těm, co se o něj nezajímají?

Pamatujete si na mě vůbec ze školy?“ Peter si nespokojeně odkašlal: „Chodil jste o pár tříd pode mnou, ne?“ Richard Theo zavrtěl hlavou, ani naštvaně, ani vyčítavě, spíš odevzdaně: „Chodili jsme do třídy spolu, Petere.“ Peter neví, jestli měl Theo v plánu ho rozhodit, nicméně se mu to povedlo. Když se Peter zahanbeně zadíval do země, politik

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249723