musel natáčet žádaným směrem – a natotata už tam střílel ze sta kanónů, které vůbec neexistovaly. Pruský král obdaroval knížete za prokázané válečné služby panstvím Norkitten v severní části Východního Pruska, nedaleko litevských hranic. Tam si starý Dessavský nechal zřídit panské sídlo, spíš takový malý zámek, a jak už to měl ve zvyku, vybavil zámeček rozličnými magickými opatřeními proti závisti a škodlivým kouzlům zvenčí. Napříště trávil starý kníže na svém panském sídle v Norkittenu každým rokem několik poklidných letních týdnů. A protože v nedaleké obci Bubainen nutně potřebovali nový mlýn, přivezl jednoho léta z rodného Dessau odborníka na stavbu mlýnů a přikázal mu, aby postavil mlýn. Stavitel mlýnů si s sebou přivedl několik tesařů i s jejich pomocníky, a jak se od dessavského mlynářského stavitele dalo čekat, postupovala stavba mlýna svižně a k všeobecné spokojenosti kupředu. Jednoho dne se na staveništi objevil cizí truhlářský tovaryš z Litvy, urostlý a plavovlasý. Jestli prý by ho při stavbě bubainského mlýna nemohli potřebovat? Stavitel mávl zamítavě rukou, nikoho dalšího nepotřebují, a už vůbec ne nějaké cizáky. „No dobrá,“ mínil blonďák a pokrčil rameny. „Tak ne.“ Ale od té chvíle, od toho pokrčení ramen šlo šejdrem všechno, co jen při stavbě bubainského mlýna šejdrem mohlo jít: trámy se uvolnily z čepů, mlýnské kolo se protáčelo na hřídeli, propusti na mlýnském rybníku se nedaly ani otevřít, ani zavřít. A každý den projde blonďák kolem, obhlídne si ty škody a ušklíbne se. Až si ho stavitel vezme na paškál. Jestli to náhodou není on, kdo má na svědomí ty věčné patálie?
99
Preussler sazba 14.indd 99
30.05.2018 11:56:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249207
„Není vyloučeno,“ mínil blonďák. „Zkus to se třemi dukáty, staviteli. Možná se tím všechno vyřeší.“ Stavitel šel za starým Dessavským do Norkittenu a o všem mu pověděl. „Tak dobře.“ Starý kníže si pohladil knír. „Pokud ti slíbí, staviteli, že mlýn bude po všechny časy v chodu, pak ty tři dukáty klidně oželím.“ Dobrá, dobrá. Stavitel vyřídil blonďákovi onu nabídku a ten souhlasil. Také tentokrát pokrčil rameny, také tentokrát zamrkal očima – a krucipísek, mlýn je úplně hotov, mlýn mele! A co ty tři dukáty? „Ty dostaneš,“ ujistil ho starý Dessavský, když se ho blonďák zeptal na dohodnoutou mzdu. „ Ale až se mi zachce. A na to si můžeš počkat pěkně dlouho, ty všiváku!“ Blonďák se rozzuřil. Ale vždyť umí čarovat! Poštve na Jeho knížecí Jasnost veškerou možnou havěť! říká si blonďák. Jak by mohl vědět, že norkittenský zámeček je vybaven vší myslitelnou ochranou proti závisti a škodlivým kouzlům zvenčí? Zjistí to se skřípěním zubů. A se skřípěním zubů se s tím musí vyrovnat. Dokud starý Dessavský pobývá na zámečku v Norkittenu, je na něho krátký, nepomůže ani to nejsilnější kouzlo. Dobrá, dobrá. Blonďák má čas, blonďák může počkat. Na podzim je kníže povolán k pruskému králi do Královce. Král chce slyšet jeho názor, potřebuje jeho radu. Po dobu svého pobytu smí starý kníže obývat jednu z nejlepších, nejpohodlnějších komnat z celého zámku v Královci. Ovšem v zámku, jehož zdi knížete von Anhalt-Dessau nemohou ochránit před závistí nebo škodlivými kouzly.
100
Preussler sazba 14.indd 100
30.05.2018 11:56:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249207
V Královci se jednoho rána vykloní starý pán z okna a nic zlého netuše se dívá dolů na zámecké nádvoří, spokojeně si přitom bafá z dýmky. A kdo se na něho dívá ze zámeckého nádvoří nahoru? Kdo asi! Na starého Dessavského se nahoru dívá blonďák. „No?“ zeptá se a mrká na něho. „Dostanu teď ty dukáty?“ „Všechny tři?“ ptá se posměšně starý Dessavský. „S prominutím,“ odpoví blonďák. „Mezitím to jsou čtyři. A brzy jich bude pět.“ Luskne prsty. V královeckém zámku je mu starý muž vydán na milost a nemilost, to není Norkitten. „Mohlo by jich být i šest, Jeho knížecí Jasnosti…“ Starý kníže potahuje ze své pěnovky, neví, že mu blonďák přičaroval na hlavu losí parohy. Losí parohy, pěkně rozvětvené do stran! Jeho knížecí Jasnost o tom nemá zatím potuchy. Kdežto lidé, kteří přecházejí po zámeckém nádvoří, vidí losí parohy na knížecí hlavě. A taky vidí, že se parohy rozrůstají doleva i doprava, do šířky i do dálky. Nakonec mají už tak mohutné rozměry, že stahují knížecí hlavu dolů, daleko dopředu a dolů na okenní parapet. Starý Dessavský se chce narovnat, chce stáhnout hlavu z okna. Příliš pozdě! Brání mu v tom lopaty losího paroží, okno je pro ně příliš úzké. Ze zámeckého nádvoří se na něho někdo usmívá a mrká na něj. Blonďák! Ten třikrát zatrolený tesařský tovaryš z Litvy. „No tak, Jeho Jasnosti, kolik teď?“ „Pět, u ďábla!“ „Šest – a ani o dukát míň!“ Starý Dessavský, královský pruský generál a vojevůdce, Leopold kníže von Anhalt-Dessau – co mu zbývá v téhle zapeklité situaci, co může dělat?
101
Preussler sazba 14.indd 101
30.05.2018 11:56:06 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249207