se někdy chovali až nechutně; a to pak člověk musel vydávat hlasité dávivé zvuky, aby je trochu umravnil. Ale Ruth a Tommy nikdy před lidmi nedělali nic nevkusného, a pokud se někdy trochu muchlovali nebo tak, vždycky to vypadalo, že to dělají kvůli sobě navzájem, a ne pro publikum. Když o tom uvažuju teď, je mi jasné, že jsme byli ze sexu a všeho, co se ho týká, celkem dost zmatení. Na tom není nic překvapivého, když uvážíme, že nám bylo sotva šestnáct. Ale k našemu zmatku – teď už tomu rozumím víc – hodně přispívalo i to, že tím byli zmatení i samotní vychovatelé. Na jednu stranu nám třeba slečna Emily vykládala, jak je důležité, abychom se za své tělo nestyděli, abychom „respektovali své tělesné potřeby“, a že sex je „nádherný dar“, pokud ho oba lidé opravdu chtějí. Ale když na to došlo, tak nám vychovatelé víceméně znemožňovali, abychom něco podnikli, aniž bychom přitom překročili pravidla. Nemohli jsme po deváté večer chodit na návštěvu ke klukům ani oni k nám. Do tříd byl večer oficiálně „vstup zakázán“, stejně jako do prostorů za kůlnami a za pavilonem. A na poli se vám do toho moc nechtělo, i když bylo dost teplo, protože jste potom skoro vždycky zjistili, že jste měli obecenstvo, které vás sledovalo z baráku a dalekohled přitom šel z ruky do ruky. Jinými slovy, přes všechny ty řeči o tom, jak je sex nádherný, jsme měli velice silný pocit, že bychom se dostali do potíží, kdyby nás při něm vychovatelé přistihli. Tohle sice říkám, ale jediný případ, o kterém opravdu vím, byl ten, když Jenny C. a Roba D. vyrušil ve čtrnáctce pan Jack. Dělali to po obědě přímo na lavici a pan Jack si tam zrovna pro něco přišel. Podle Jenny prý celý zrudl a hned zase vypadl, ale oni toho nechali, když je takhle vyrušil. Skoro se už stačili obléct, když se pan Jack vrátil, jako by přišel poprvé, a předstíral, že je překvapený a šokovaný. „Je mi úplně jasné, co jste tady dělali, a je to naprosto nevhodné,“ řekl a poslal je oba za slečnou Emily. Ale když přišli k ní do kanceláře, řekla jim, že právě odchází na důležitou schůzku a že nemá čas se s nimi bavit.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249162
„Ale víte, že to, co jste dělali, jste dělat neměli a já doufám, že se to nebude víckrát opakovat,“ řekla a vyrazila z kanceláře s deskami pod paží. Mimochodem, ještě mnohem víc nás mátla homosexualita. Z nějakého důvodu jsme tomu říkali „deštníkaření“ – když měl člověk rád osobu stejného pohlaví, tak byl „deštník“. Nevím, jak to bylo tam u vás, ale v Hailshamu jsme rozhodně nebyli žádným teploušským projevům naklonění. Zvlášť kluci dokázali být v tomhle ohledu dost krutí. Podle Ruth to bylo proto, že si spolu navzájem ledacos vyzkoušeli, když byli mladší, dřív než si plně uvědomovali, co dělají. Takže teď kvůli tomu byli až absurdně podráždění. Nevím, jestli měla pravdu, jisté ale bylo, že když někdo někoho nařkl, že „deštníkaří“, mohla se z toho klidně vyklubat rvačka. Když jsme o těchhle věcech mluvili – a to jsme tenkrát dělali v jednom kuse –, nedokázali jsme se shodnout na tom, jestli naši vychovatelé chtějí, abychom už souložili, nebo ne. Někteří lidé si mysleli, že chtějí, ale že jsme se to vždycky pokoušeli dělat v nevhodný čas. Hannah přišla s teorií, že je jejich povinností nás k sexu přimět, protože jinak bychom později nemohli být dobrými dárci. Podle ní takové orgány jako ledviny nebo slinivka nefungují správně, když člověk nežije pravidelným sexuálním životem. Někdo jiný říkal, že musíme mít na paměti, že vychovatelé jsou „normální“. Proto se v tomhle ohledu chovali tak divně, protože pro ně je sex něco, co lidé provozují, když chtějí mít děti. A i když rozumově věděli, že my děti mít nemůžeme, přesto byli znepokojení tím, že to děláme, protože někde v hloubi duše tak úplně nevěřili tomu, že z toho nakonec děti nebudou. Annette B. měla jinou teorii: že vychovatelům je nepříjemné, když spolu souložíme, protože oni by pak chtěli souložit s námi. Zvlášť pan Chris, tvrdila, se na nás holky takhle kouká. Laura prohlásila, že Annette tím chce vlastně říct, že se chce vyspat s panem Chrisem. My jsme všichni šli do kolen, protože představa sexu s panem Chrisem byla úplně absurdní a taky naprosto zvrácená.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249162
Podle mě bylo nejblíž pravdě vysvětlení, které navrhovala Ruth. „Učej nás o sexu, abychom na to byli připravený, až odejdeme z Hailshamu,“ řekla. „Chtějí, abychom to dělali správně, s někým, koho máme rádi, a abychom se nenakazili. Ale doopravdy jim jde o to, abychom to dělali, teprve až odsud odejdeme. Nechtějí, abychom to dělali tady, protože by jim to přinášelo jenom potíže.“ Podle mého ale v Hailshamu nebylo zdaleka tolik sexu, jak lidi předstírali. Muchlování a osahávání, to jo, a některé dvojice naznačovaly, že to spolu fakt dělají. Ale když tak na to vzpomínám, pochybuju, že to byla pravda. Kdyby každý, kdo tvrdil, že to dělal, mluvil pravdu, musel by člověk v Hailshamu na každém kroku zakopávat o souložící páry. Pamatuju si, že mezi námi platila taková nepsaná dohoda, že svá tvrzení nebudeme nijak zvlášť zkoumat. Dejme tomu, že Hannah, když se mluvilo o nějaké holce, obrátila oči v sloup a zamumlala: „Panna,“ – což znamenalo: „To my samozřejmě nejsme, ale ona jo, tak co od ní můžete čekat?“ Rozhodně pak nebylo na místě se zeptat: „S kým jsi to dělala? Kdy? A kde?“ Ne, člověk prostě jen zasvěceně přikývl. Bylo to, jako by existoval nějaký paralelní svět, kam jsme všichni mizeli a kde jsme si užívali sexu. Musela jsem už tehdy vědět, že všechny ty řeči o sexu se nezakládají na pravdě. Ale přesto jsem se s blížícím se létem čím dál víc cítila tak trochu mimo hru. Svým způsobem znamenal sex něco jako před pár lety „být tvořivý“. Člověk nabyl dojmu, že pokud to ještě nezkusil, tak by to zkusit měl, a hezky rychle. V mém případě se situace ještě komplikovala faktem, že dvě holky, s kterými jsem se nejvíc kamarádila, už určitě s někým spaly. Laura s Robem D., přestože spolu vlastně nikdy doopravdy nechodili. A Ruth s Tommym. Já jsem se sexu přece jenom vyhýbala a opakovala jsem si radu slečny Emily: „Pokud nemůžete najít někoho, s kým tenhle zážitek chcete doopravdy sdílet, pak to nedělejte!“ Ale někdy na jaře toho roku, o kterém mluvím, jsem si začala myslet, že by mi nevadilo se s nějakým klukem vyspat.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249162