john
steinbeck
•
na
plechárně
Blondýna se vědoucně usmála. „No tak to jo. Já myslela, že si ze mě děláte šprťouchlata,“ řekla čtverácky. „Tak mi povězte, jak se to míchá. Netušila jsem, že jste nemocnej.“ „Těžce nemocnej,“ ujistil ji Doktor, „a to nejhorší mě teprve čeká. Nalejte tam trochu mléka a přidejte půl láhve piva. Tu druhou půlku mi nalejte do sklenice. Bez cukru, prosím.“ Když byl obsloužen, ochutnal vzniklou dvojkombinaci a zašklebil se. Nebylo to nejhorší – chutnalo to jako zvětralé pivo s mlékem. „Vypadá to hrůzně,“ poznamenala blondýna. „Tak zlý to zase není,“ uklidňoval ji Doktor. „Na všechno si člověk zvykne. Já to piju už sedmnáctej rok.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249083
Kapitola 18 Doktor jel pomalu. Když zastavil ve Ventuře, bylo už tak pozdní odpoledne, že se v Carpenterii stavil jen na sýrový chlebíček a skočil si na záchod. Krom toho měl v úmyslu zajít si na dobrou večeři v Los Angeles, a když tam dojel, byla už skoro tma. Projel městem a zastavil se ve velké restauraci, kde už několikrát byl a kde servírovali grilovaná kuřata. Snědl tam porci kuřete, smažené hranolky, horké pečivo s medem, ananasový pudink a rokfór. Dal si naplnit termosku horkou kávou, zabalit šest chlebů se šunkou a k snídani si koupil dvě láhve piva. V noci pro něho ztrácela jízda na zajímavosti. Nebylo vidět žádné psy, pouze dálnici osvětlenou reflektory vozu. Doktor na to trochu šlápl, aby měl cestu konečně za sebou. Do La Jolly dorazil kolem druhé. Projel městečkem a sjel k útesu, pod nímž ležela odlivová plošina. Vypnul motor, snědl obložený chléb, vypil něco piva, zhasl světla a schoulil se na sedadle, aby se trochu prospal. Budík nepotřeboval. Měl už tak dlouho co dělat s odlivem, že i ve spánku slyšel, kdy začíná. Za svítání se probudil, podíval se předním sklem a viděl, jak už voda ustupuje ze dna posetého balvany. Napil se horké kávy, snědl tři chleby a vypil láhev piva. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249083
john
steinbeck
•
na
plechárně
Odliv postupuje neznatelně. Nejdřív se ukážou balvany, jako by se zvedaly z vody, oceán ustupuje a nechává za sebou tůňky mořské vody, mokré chaluhy, mech a houby, zbudou tu po něm měňavé barvy, hněď, modř a planoucí čínská červeň. Na dně tůněk leží neuvěřitelný odpad moře, rozbité a olámané mušle, kousky koster a klepet. Celé mořské dno je fantastickým hřbitovem, po němž se prohánějí a lezou živí tvorové. Doktor si natáhl gumové holínky a s úzkostnou péčí si nasadil klobouk do deště. Vzal kbelíky, sklenice od zavařovaček a sochor, do jedné kapsy si dal obložené chleby, do druhé termosku a slezl po útesu na odlivem odhalenou plošinu. Sochorem převracel balvany a tu a tam rychle zajel rukou do stojaté vody a vytáhl malou, vztekající se a svíjející se chobotnici, která zuřivostí zrudla a plivla mu na ruku inkoust. Doktor ji vždycky hodil do zavařovačky s mořskou vodou k ostatním chobotnicím a nově příchozí byla obvykle tak rozvzteklená, že se pustila do kolegyň jak lítá saň. Doktorovi se toho dne lovilo dobře. Získal dvaadvacet malých chobotnic, nasbíral několik set mořských kolébek a naházel je do dřevěného kbelíku. Postupoval těsně za ustupujícím odlivem. Zatím se rozednilo a vyšlo slunce. Plošina se teď zvětšila o dvě stě metrů a na jejím okraji se objevilo pásmo těžkých, chaluhami pokrytých skalisek, a teprve za ním plošina prudce klesala do hloubky. Doktor pomalu postupoval směrem k vnějšímu okraji plošiny. Měl už zhruba všechno, co potřeboval, a ve zbývajícím čase se díval pod kameny, shýbal se a prohlížel tůňky, které tu zbyly po odlivu a v nichž se hemžil a klokotal život podobný mozaice. Konečně došel až k nejzazšímu okraji plošiny, kde splývaly do vody kožnaté hnědé chaluhy. Kameny byly obsypány chomáči červených hvězdic, moře se vzpínalo a zase klesalo v pulzujících nárazech o skalnatou bariéru, jako by se nemohlo dočkat, až se zase vrátí zpátky. Doktor zahlédl, jak se mezi dvěma cha100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249083