znepokojovalo, ovšem snažila se nedávat nic znát. Nebyla zvyklá na to, že k ní je někdo milý, že jí vychází vstříc. *** Ten střih, ta barva... Jiří mě zabije - to jsem věděla. A víte co? Vůbec mě to neštvalo. Dva týdny bez Jiřího. Dva týdny svobody... Dva týdny s Vikem... Po tolika dlouhých letech ve mně vzplanul ten cit, který měl být uhašený. Zase jsem začala milovat. Začala jsem žít... Svobodně dýchat... A to jen díky Viktorovi... A teď? Teď si nejsem jistá, zda je to dobře, nebo je to špatně... Určitě je to špatně - jsem vdaná... Ale Vik má pravdu... Nemiluji Jiřího... Miluji Viktora... Těch čtrnáct dní bylo nádherných... *** Tenhle konec města ještě nikdy neprozkoumávala, takže se s Viktorem domluvili, že si udělají vycházku. Chtěla, aby ji zde 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248988
provedl, ukázal jí zajímavá místa, kde jako malý kluk trávil nejvíce času. Nezdráhal se jejímu požadavku a vzal ji do lesa. „Dost se to tu změnilo,“ upozornil ji, než sešli z cesty, která byla vyšlapaná od houbařů. „Ale kdysi to pro mě mělo kouzelnou moc,“ dodal na vysvětlenou a nabídl jí pomocnou ruku při překračování potůčku, jež tudy vedl. „Tam za tím menším stromořadím - tam měla skrýš čarodějnice, která lovila zlobivý děcka a vařila z nich guláš!“ vykládal jí dětské povídačky, kterým sám jako dítě věřil, neboť ho tím strašila babička. „Na tomhle stromě se schovával hejkal, kterej měl za úkol hlídat, jestli nejdou lovci čarodějnic, aby ta ježibaba mohla v klidu na děcka číhat,“ pokračoval a ukázal směrem ke starému dubu. „A do toho křoví tahal bezbraný děcka vlkodlak, když se potulovaly, kde neměly...“ zasmál se vzpomínce na ty dny, kdy se skutečně bál jít do lesa sám. „Po těchto báchorkách jsem měl děsivý sny,“ přiznal nakonec a natáhl k ní ruku. „To dá rozum,“ upozornila ho a rozhlížela se kolem. Když jí pomáhal přes strouhu, objala ho a políbila. Viktor si to ale vyložil trochu po svém. Zrovna se nacházeli pár kroků od louky kryté lesy ze všech stran, kam v tento čas moc lidí nechodí, proč toho nevyužít? Pochopila jeho záměr v okamžiku, kdy ji chytil za zápěstí a táhnul k louce. Zasmála se, ale neprotestovala - evidentně už se po Jiřího útoku vzpamatovala. Oba dva si uvědomovali, že nic nesmí přehánět, kdyby tam přece jen
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248988
někdo šel, tak ať stihnou zareagovat. Jelikož si Šárka i přes vědomí, že jdou do lesa, vzala sukni, nevypadalo to na zas takový problém. Se smíchem doběhli na nejstinnější místo, kde byli nejvíce schovaní, a vrhli se na sebe. Oba polil pocit divokosti, nehorázného chtíče a dravosti. Připadalo jim, že vzájemné splynutí jejich těl je ojedinělé - prostě s nikým jiným necítili pocit přirozenosti jako ve chvílích, kdy jsou spolu. Jelikož je sezóna houbařů, moc času jim les nedopřál, aby je nikdo nenašel. Adrenalin a poloha, kdy byla v předklonu opřená o strom, všemu také přispěl, takže po necelé hodince půdu pod jejich nohami skrápělo Viktorovo sémě, protože s sebou nevzali ochranu. Jak tuhle akci rozdýchali, začali se opět smát. Viktor zvedl ženu do náruče a zatočil se s ní. Viděl na ní, jak ji zaplavuje pocit štěstí i on se cítil šťastný. Trávit čas s ní vždy znamenalo zábavu, adrenalin, experimenty, něco divokého... Tohle na ní miloval a evidentně pořád miluje... Týden utekl jako nic. Pořád něco podnikali, jezdili po výletech a Šárka si to hrozně užívala. Konečně byla pro někoho rovnocennou osobou - ba dokonce i něčím víc. Nemusela se ničeho bát, bavila se a cítila se milovaná. Její zamrzlé srdce již roztálo a Viktor ho plně obsadil. Neexistovalo žádné předtím a potom, ale pouze „teď“. Tento týden byl pouze o Viktorovi a o Šárce. Dokonce i intimní stránka vztahu se nezakládala na násilí či donucovacích praktikách.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248988