mé. Jak mohu sloužit?“ ptal se jí prvotřídní oxfordskou angličtinou. Lisa na nic nečekala a vysypala mu celý svůj příběh, jen o otci pomlčela. A o Jeffovi. A o sobě. Tlouštík si párkrát pohladil bradu. „No, foto Novák, to je dávno pryč. Zavřeli to po osmačtyřicátém. Starý pan Novák tam sice pořád ještě pracoval, ale to už to byl státní podnik a on jenom obyčejný zaměstnanec.“ Odmlčel se. „To už je všecko pryč. Starý Novák, státní podnik, všecko.“ „A co obchod?“ na to Lisa. „Ano, ano, ten dostali v restitucích zpátky, má ho jeho dcera. Ten prostor pronajímá, ale už dávno to není žádné foto studio. Ono všechno to jeho vybavení bylo buď rozkradeno, nebo příliš zastaralé, dnes o to nikdo nemá zájem. Jeho dcera bydlí V Jámě, kousek odsud. Když mě pozvete na drink, zavedu vás tam.“ Lisa souhlasila. Její průvodce do sebe rychle kopl velkého lomcováka fernetu a vyrazili. Číšník se na ně skrze šmouhaté sklo výlohy povzbudivě mračil. Před domem číslo 11 V Jámě se kulatý pán zastavil. Omluvil se, že musí zpátky do divadla na zkoušku, a v mžiku byl pryč. Lisa stiskla zvonek se jménem Jelínková, Novák a čekala. Po chvíli dlouhé století vyhlédla z okna ve druhém patře šedovlasá paní. Lisa se jí pokoušela nahoru něco vysvětlit, ale pečlivě nacvičená slova jí unikala, a i to české málo, co si připravila, k paní nahoru nedolétlo. Frustrovaně, pěkně nahlas a od srdce pokračovala anglicky. Paní nahoře přibouchla okno. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248984
Lisa stála nerozhodně před domem, přemýšlela jak dál. Zazvonila ještě jednou, pak znovu. Čekala. Má se vrátit do divadla pro pana Strnada? Má odejít a vrátit se sem jindy? Má na celou věc raději zapomenout? Než se stačila rozmyslet, zarachotil klíč v zámku vstupních dveří. Zvědavost zvítězila! Stará paní za dveřmi. Kabonila se až do okamžiku, kdy jí Lisa ukázala svou fotografii. „Můj papa,“ pronesla přesvědčivě. Paní mírně kývla hlavou a pootevřela dveře. Tápaly tmavou chodbou, po pěti schodech dolů, za oprýskanou mříží a dalšími dveřmi se propadly do ještě větší tmy. Do sklepa. Kdyby tahle žena byla muž a nebyla stará, dost bych se teď bála, myslela si Lisa. Stará paní si nejspíš myslela to samé. Procházely úzkou chodbičkou plnou sklepních kójí jedna za druhou jako husy. Dveře vedle dveří. Jedny horší než druhé. Všechno černé od uhlí, zašlé, špinavé. Jak může něco tak zastaralého stále ještě fungovat v moderním městě? nevěřícně kroutila hlavou Lisa. U pátých dveří zleva se zastavily. Paní zašramotila velkým klíčem a sklep otevřela. Holá žárovka u stropu osvítila regály plné šanonů a knih. Staré haraburdí. Co jiného Lisa čekala? Poklad? Paní se ještě jednou podívala na fotografii, pak ji obrátila. 1939. Vešla mezi regály. Lisa za ní. Vytáhla velikou složku s datem 1939 a postavila ji na starý ponk. „Jméno?“ řekla anglicky. 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248984
„Jméno?“ papouškovala po ní Lisa. Ukázala prstem na sebe. Paní zavrtěla hlavou a kývla k fotografii. „Hugo. Hugo Hron,“ vyhrkla. Bylo jí zcela jasné, že rodina Novákova fotografickou pozůstalost dávno vyhodila či rozprodala. Fotograf Novák si od každého obrázku, který vyfotografoval, pořizoval vlastní kopii. Věšel je ve svém ateliéru do malých rámečků jako dekoraci. Když bylo fotografií příliš mnoho, ukládal je do krabic dole ve skladu. Sklad mu byl zabrán stejně jako studio, ale nový socialistický stát neměl zájem o fotografie buržoazních občanů, ponechal je tedy plísni a vlastnímu ostudu. Po čtyřiceti letech se díky restitucím a navracení majetku sklad spolu s krabicemi dostal zpět k jeho dceři, paní Novákové, provdané a ovdovělé Jelínkové. To, co za něco ještě stálo a nezničila to plíseň či myši, hromadně prodala do vetešnictví v Ostrovní. Tam vše i s nábytkem a ostatním vybavením odkoupil budoucí kavárník z Medúzy. „Zde náš příběh končí,“ odmlčí se Lisa u veliké sklenice piva. „A co ty složky?“ ptá se jí přes stůl kamarádka Sandra. „Ty složky bylo paní Jelínkové líto vyhodit. Nikdo je koupit nechtěl. Navíc byly vlastnoručně psané jejím otcem, tak si je nechala. Zapisoval si do nich adresy fotografovaných, aby jim snímky mohl případně zaslat poštou. Byla jsem tam u ní ještě 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248984