mé. Jak mohu sloužit?“ ptal se jí prvotřídní oxfordskou angličtinou. Lisa na nic nečekala a vysypala mu celý svůj příběh, jen o otci pomlčela. A o Jeffovi. A o sobě. Tlouštík si párkrát pohladil bradu. „No, foto Novák, to je dávno pryč. Zavřeli to po osmačtyřicátém. Starý pan Novák tam sice pořád ještě pracoval, ale to už to byl státní podnik a on jenom obyčejný zaměstnanec.“ Odmlčel se. „To už je všecko pryč. Starý Novák, státní podnik, všecko.“ „A co obchod?“ na to Lisa. „Ano, ano, ten dostali v restitucích zpátky, má ho jeho dcera. Ten prostor pronajímá, ale už dávno to není žádné foto studio. Ono všechno to jeho vybavení bylo buď rozkradeno, nebo příliš zastaralé, dnes o to nikdo nemá zájem. Jeho dcera bydlí V Jámě, kousek odsud. Když mě pozvete na drink, zavedu vás tam.“ Lisa souhlasila. Její průvodce do sebe rychle kopl velkého lomcováka fernetu a vyrazili. Číšník se na ně skrze šmouhaté sklo výlohy povzbudivě mračil. Před domem číslo 11 V Jámě se kulatý pán zastavil. Omluvil se, že musí zpátky do divadla na zkoušku, a v mžiku byl pryč. Lisa stiskla zvonek se jménem Jelínková, Novák a čekala. Po chvíli dlouhé století vyhlédla z okna ve druhém patře šedovlasá paní. Lisa se jí pokoušela nahoru něco vysvětlit, ale pečlivě nacvičená slova jí unikala, a i to české málo, co si připravila, k paní nahoru nedolétlo. Frustrovaně, pěkně nahlas a od srdce pokračovala anglicky. Paní nahoře přibouchla okno. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248984