„Okamžik, poznamenám si to. To znamená, že se jí vyhýbá. Ven chodí, až když je ona pryč, a vrací se dřív než ona. Má pravidelnou pracovní dobu?“ „Ne.“ „Takže ji určitě sleduje. A o víkendu?“ „Je tam pořád. S tím svým podělaným splachovadlem.“ „Je to vaše kamarádka?“ „Svým způsobem. Pokud já mám nějakou kamarádku.“ „Překvapuje mě, že o tom se mnou mluvíte. Jak vás znám, vyřídila byste ten problém sama. Zašla byste tam, odmontovala kameru, zabavila nahrávky, chytila chlapa při činu a nadělala z něho fašírku.“ Vstoupil Veyrenc a položil fotokopie na stůl, překvapeným pohledem zavadil o napjatou tvář Retancourtové. „Zkontaktoval jsi je?“ zeptal se ho Adamsberg. „Ano.“ „Kdo přijde?“ „Všichni.“ „Skvěle. Máme ještě dvacet minut.“ „Jednou večer jsem k ní zašla,“ přiznala se Retancourtová, „prozkoumala jsem koupelnu, hledala jsem kameru, prohlídla jsem stěny, radiátor, fén, zrcadlo, věšák na ručníky, sifony, a dokonce i žárovky. Nic.“ „Není tam větrací mřížka?“ „Samozřejmě, ve venkovní zdi. Odmontovala jsem ji. Nic.“ „Potom jste zašla k němu.“ „Ano. Je tam špína a páchne to tam. To není zařízený byt, to je provizorní tábořiště. Prohlédla jsem si koupelnu, taky nic. Žádné porno časopisy ani dévédéčka, žádné fotky a na počítači nic. Koneckonců to může být i jen splachovadlo, které se zbláznilo,“ dodala s úšklebkem. „To ne, poručíku, on si ty nahrávky ukládá jinam.“
99
vargas pavouk392.indd 99
7.2.2018 12:23:30
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248943