N ora R oberts • B l í z k o
plamene
Zvláštní. Cítil se, jako by už nějaké pivo vypil. Vlastně spoustu piv. Všechno se s ním točilo a podlaha jako by mu uhýbala pod nohama. Vešel do kuchyně. Oslepila ho světla a hlava rázem rozbolela ještě úporněji. „Já bych si vepřové dal.“ „Vidíš?“ Fin se s úsměvem otočil… a rázem se usmívat přestal. „Co se stalo?“ „Menší konfrontace. Kristepane, tady je vedro jak v Africe.“ Sundal si bundu, trochu se přitom zapotácel, pak se podíval na svou levou paži. „No podívejte se na to. Kouří se mi z ruky.“ Když se překotil dopředu, přátelé přiskočili a zachytili ho. „Co se to sakra děje?“ chtěl vědět Boyle. „Celý hoří.“ „Je tu horko,“ trval na svém Connor. „Není. To Cabhan,“ prohlásil Fin. „Cítím ho.“ „Sundám mu košili.“ „To mi holky říkají v jednom kuse.“ Fin netrpělivě trhl zápěstím a Connor zůstal od pasu nahoru nahý. Zadíval se na svou paži, na velkou černou spáleninu, odlupující se puchýřovitou kůži. Připadal si zvláštně vzdálený tomu všemu, jako by se na to jen díval přes sklo. „Uděláš mi s tím něco?“ vypravil ze sebe a vzápětí omdlel. Fin přitiskl ruce na spáleninu. A i přes bolest, která jím projela, je držel na místě. „Co mám dělat?“ naléhal Boyle. „Dones mu vodu. Nezastaví šíření té popáleniny, ale… Potřebujeme Brannu.“ „Dojedu pro ni.“ „To by trvalo moc dlouho. Přines tu vodu.“ Fin zavřel oči, otevřel se a spojil se s ní. Connor je zraněný. Přijď. Spěchej. „Voda nepomůže,“ namítl Boyle, když si k nim klekl. „Ani jednomu z vás. Pálí ti to ruce. Vím, jaký to je.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248897