KAPITOLA 12
R
idge vedl koně krokem, šetřil je na pozdější trysk. Callaghena štípal na čele pot a cítil nervozitu koně, na kterém jel. „Jen klid, chlapče,“ řekl tiše. „To zvládneme.“ V tom místě se průsmyk trochu rozšířil a skály na obou stranách se vzdálily z dostřelu pušky. Ale před ním se kaňon opět zužoval a nejméně půl míle budou vystaveni střelbě z útesů. Za ústím průsmyku viděl ty sopečné homole s vylitou černou lávou na úpatí. Na skalách neviděl žádný pohyb, ale ani to neočekával. Osušil si dlaně o předek košile a stáhl si klobouk níž do očí. Na něho nejspíš střílet nebudou, počkají, až do pasti vjede dostavník. Pobídl koně k rychlejšímu kroku, ohlédl se a pokynul Ridgovi. Ten okamžitě práskl bičem, spřežení se opřelo do postraňků a rozběhlo se. Callaghen uslyšel ostré hvízdnutí kulky z pušky, která se odrazila od nedaleké skály, a pak se jeho kůň dal do běhu. Skalní výběžek byl kus před nimi, ale jakmile ho obje-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248894