převrácený a válel se po místnosti. Jen komoda stála na svém místě. Petr nakoukl do ložnice. Ta jediná, kromě neustlaného letiště, byla v pořádku. První, co Petra napadlo, bylo, že Mirka někdo vykradl. Ale tomu neodpovídalo několik věcí. Podle toho, co si pamatoval z předešlé návštěvy, tak všechna elektronika, která byla v bytě nejcennější, stála v ložnici na svém místě. Navíc, když Petr vstupoval do bytu, bylo zamčeno na dva západy. S tím by se zloděj nezabýval. Petr přemýšlel, kde je Mirek? Telefon nezvedal, na textovky nereagoval, i když podle doručenek Petr poznal, že telefon má zapnutý. Petr instinktivně, a z profesionální zkušenosti, zbytečně na nic nesahal, aby nezničil případné stopy. Poprvé, co sloužil u policie, stál před problémem, který měl všechny známky protiprávního jednání, a navíc se týkal jeho osobně. Cítil, že je nervózní a chvěl se po celém těle. Ze všeho nejvíce měl strach o Mirka. A to stále větší. Najednou si uvědomil i přes vážnost situace, jak se musí cítit všichni ti poškození, které za svou praxi tolikrát vyslýchal na policejní stanici. I když se vždycky snažil chovat slušně a zúčastněně, ale ve skutečnosti se nedokázal vcítit do jejich pocitů. Teď to však poznával na vlastní kůži. Když Petr procházel opatrně kolem komody, která jediná stála na svém místě, všiml si na podlaze nějaké tmavé šmouhy. Opatrně na jednu z nich sáhl. Jeho obavy vzrostly. Na sto procent byl přesvědčený, že je to zaschlá krev. Znovu se rozhlédl. Když jeho pohled zabloudil na roh vrchní desky komody, všiml si, že i na ní 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248871