„No tak, holky, na co myslíte? Jste přece profesionálky. Předveďte mi, jak se umíte prezentovat. No, to je lepší,“ hecoval je fotograf Pepa. Bylo mu jasné, proč jsou roztěkané. Sázel však na jejich dobrou znalost řemesla. Po chvíli už všechno běželo jako na drátkách. „Přemístíme se k pavilonu plazů,“ hlásil zástupce šéfa Čenda. „Mám z hadů děsný strach,“ rozklepala se modelka Zuzana. „Neboj, budou za sklem.“ Chvíli se fotilo vevnitř, pak přešli všichni ven. Ošetřovatel přinesl velkou krajtu. „Která z vás si na ni troufne?“ zeptal se výsměšně. „Zvládnu ji,“ přihlásila se Simona. Zuzka se rozklepala. Pepa fotil jako o závod. Strhl se vítr. Modelkám vlály vlasy i modely. Pepa fotil dál. Strhla se bouře. „Ukliď lampy, jsou drahý,“ zařval na Žouželku. Dál fotil jako blázen. Simoně utekla krajta. Vrhla se za ní a snažila se ji chytit. Zuzka běžela v uctivé vzdálenosti. Pepa fotil. Simona se vrhla na krajtu, chytila ji, ale sama upadla. Přesto držela. Had se začal ovíjet kolem její paže. Pepa předběhl celou scénu a fotil detaily i celek. Simona vítězně vstala a držela hada nad hlavou. Zuzka jí pomáhala. Zapomněla na strach, nakazila se atmosférou. Blýskalo se, hřmělo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248351
Pepa fotil do poslední chvíle. Ošetřovatel opatrně převzal hada, tiše k němu mluvil a šetrně ho uložil do terária. „Chudák, asi z toho bude mít šok. Bouřku venku ještě nezažil. Narodil se tady u nás. Držela jste se statečně. Jen jsem měl jednu chvíli strach, abyste ho nezalehla, fakt jste dobrá,“ řekl uznale. „Doufám, že nemám zničený foťák. Měl by být odolný proti vodě, ale věř tomu,“ stěžoval si Žouželkovi. „Hele, Venco, ten tvůj slavný talent se zbláznil,“ řval do telefonu jeho zástupce. „Co se stalo, Čendo?“ „Neříkej mi Čendo, víš, že to nemám rád.“ „Jak jinak ti mám říkat?“ „Pro každého jsem zástupce, oslovuj mě funkcí.“ „Zbláznil ses? K věci!“ vykřikl šéf firmy Fiery Glance. „Začalo pršet, a Pěnička fotí jako magor. Myslím si, že mu přeskočilo. Modelky se válejí v bahně, had jim utíká.“ „Jaký had?“ „Co já vím! Asi nějaký škrtič, nebo co.“ „Hele, mně se to nějak nezdá. Pepa vždycky přesně ví, co dělá. Vůbec ho neomezuj, nezasahuj do focení. Uvidíme, až donese fotky. Jestli se zbláznil, bude se léčit,“ rezolutně zakončil hovor šéf firmy Venca Vometlo zvaný Pometlo. Netrpělivě čekal na výsledek. Jakmile přijeli, fotograf Pepa Pěnička mířil k šéfovi. Promítnul mu všechny fotky na velkou obrazovku. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248351
Šéf pouze zíral. Dlouho trvalo, než se zmohl na slovo. Několikrát si projel všechny záběry znovu. „Teda ty jsi ďábel,“ vykoktal po chvíli. „Hlavně, že vydržel foťák. Měl jsem o něj velký strach. Stojí fůru peněz.“ „O nás jsi strach neměl,“ ozvaly se modelky. „Vy jste voděodolné,“ smál se fotograf. Všichni s otevřenými pusami zírali na nové Pepovo dílo. „Fotky se povedly. Jsou super! Je to bomba,“ vykřikl nadšeně šéf. „Tohle tady ještě nebylo. Konkurence se zblázní!“ Všechny záběry měly jas, ostrost, sytost, kompozici, ale hlavně měly neuvěřitelnou atmosféru. Obě modelky na nich byly nedostižně krásné ve své opravdovosti. „Máš dokumentaristický talent! Možná je tě u nás škoda!“ vykřikl nadšeně šéf. „Čenda říkal, že ses pomátl. Asi na tom něco bude. Tyhle záběry mohl dělat jen ďábel!“ nešetřil obdivem šéf Venca Vometlo. Fotky rázem obletěly celý svět. Firma Fiery Glance, byla najednou známější. Přes noc se stal český fotograf Pepa Pěnička obdivovaným a uznávaným fotografem. Druhý den si ho zavolal šéf a moc mu gratuloval k úspěchu. „Mám pro tebe dodatečně vyznamenání. Vím, že se na slavnostní schůzi na tebe nedostalo, ale dneska jsou ohlasy na tvůj
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248351