„No tak, holky, na co myslíte? Jste přece profesionálky. Předveďte mi, jak se umíte prezentovat. No, to je lepší,“ hecoval je fotograf Pepa. Bylo mu jasné, proč jsou roztěkané. Sázel však na jejich dobrou znalost řemesla. Po chvíli už všechno běželo jako na drátkách. „Přemístíme se k pavilonu plazů,“ hlásil zástupce šéfa Čenda. „Mám z hadů děsný strach,“ rozklepala se modelka Zuzana. „Neboj, budou za sklem.“ Chvíli se fotilo vevnitř, pak přešli všichni ven. Ošetřovatel přinesl velkou krajtu. „Která z vás si na ni troufne?“ zeptal se výsměšně. „Zvládnu ji,“ přihlásila se Simona. Zuzka se rozklepala. Pepa fotil jako o závod. Strhl se vítr. Modelkám vlály vlasy i modely. Pepa fotil dál. Strhla se bouře. „Ukliď lampy, jsou drahý,“ zařval na Žouželku. Dál fotil jako blázen. Simoně utekla krajta. Vrhla se za ní a snažila se ji chytit. Zuzka běžela v uctivé vzdálenosti. Pepa fotil. Simona se vrhla na krajtu, chytila ji, ale sama upadla. Přesto držela. Had se začal ovíjet kolem její paže. Pepa předběhl celou scénu a fotil detaily i celek. Simona vítězně vstala a držela hada nad hlavou. Zuzka jí pomáhala. Zapomněla na strach, nakazila se atmosférou. Blýskalo se, hřmělo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248351