VI. DRUHÁ A TŘETÍ SYMFONIE (1891–1897)
a Titan, „hudební skladba [Tondichtung] v podobě symfonie“, jak uváděl oficiální program.
Jak Mahler zkoušel Titana Na první zkoušku v koncertním domě Mahler pozval Ferdinanda Pfohla, jenž nám zanechal její popis. „Mahler tam nahoře u dirigentského pultu připomínal bronzovou sochu, tak klidně stál, soustřeďuje veškerou energii a vůli na svůj umělecký úkol.“ Cílevědomý skladatel dal orchestru nejprve přehrát Titana jako celek, pochválil hudebníky „za schopnost hraní z listu“ a přistoupil „k vlastnímu zkoušení“, přičemž pečlivě dbal na „sebemenší podrobnosti přednesu“. Při zkoušce nedosahovaly kotle fortissima, jaké si při přechodu do finále Mahler přál. Pasáž několikrát opakoval, ale „bubeník nedokázal splnit jeho požadavek“. Nespokojený Mahler seskočil do orchestřiště, „vyrval bubeníkovi paličku z ruky a před udiveným orchestrem začal pasáž velice svojsky vybubnovávat sám“. Ve chvíli nejvyššího vypětí mu však palička vyletěla z ruky a „velikým obloukem přistála mezi hudebníky“, kteří začali bouřlivě tleskat. Pfohl uzavírá: „V takových chvílích Mahler připomínal fanatika nebo člověka posedlého jediným cílem: absolutní věrností hudebního projevu.“52 V době před koncertem se Pfohl rovněž stal svědkem toho, jak Mahler váhal ohledně názvu a programu svého díla, protože chtěl-li alespoň „trochu pomoci posluchačům“, byl program nezbytný. Později však zjistil, že program ještě více znesnadňuje porozumění dílu, a změnil názor: „Program? Význam? Musí je objevit sami!“53 V průběhu zkoušek pozval Mahler na koncert Richarda Strausse, advokáta Hermanna Behna a kritika deníku Berliner Börsen-Courier George Davidsohna, proslulého pokrokovými názory. Tomu Mahler kromě jiného napsal: „Jsem si vědom toho, že narazím na silný odpor. […] Proto potřebuji osobnost, jakou jste Vy, velevážený pane. Cítím k Vám hlubokou úctu nejen kvůli autoritě Vašeho hlasu, ale také kvůli tomu, že rozumíte moderním snahám a dovedete se do nich vcítit, a v tomto mimořádném případě k Vám vzhlížím jako k anděli vykupiteli.“54 Bouřlivý potlesk následující po koncertě přehlušil hvízdání několika Mahlerových nepřátel. Obecenstvo přijalo vřele jak písně, tak Titana. Josef Sittard v Hamburger Correspondentu přesto na Mahlera opět zuřivě zaútočil. Odsoudil jeho hudbu jako „výplod subjektivity puštěné z řetězu, postrádající jakýkoli námět a jakoukoli estetickou základnu“. Napsal, že ohlušující rámusení Symfonické 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248005