nepotřebuje. Uvěřili mi a rozešli se. Já jsem se pak připojil ke své skupině, která byla připravena poblíž. Teď víte vše. A už jsme u vašeho domu.“
• 97 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247788
™ KAPITOLA III U které školy,
u jakého mistra ses učila své zdlouhavé a váhavé způsoby lásky?
Tasso: Aminta, 2. dějství
Zanoni doprovodil mladou Neapolitánku do domu. Gionetta zmizela – a oni zůstali sami. Zůstali sami v tom pokoji, který za starých dobrých časů býval tak často naplněn divokými melodiemi Pisaniho. Když teď Viola viděla toho tajemného, znepokojujícího, a přesto tak krásného a impozantního cizince, jak stojí na místě, kde sama rozechvělá a okouzlená sedávala u otcových nohou – téměř se domnívala svým fantazírujícím způsobem, kterým personifikovala své éterické představy, že ta duchovní hudba získává tvar a život a že před ní teď stojí v celé nádheře svého ztělesnění. Po celou tu dobu si neuvědomila svůj vlastní půvab. Odhodila přehoz s kapucí i závoj a poněkud rozcuchané vlasy jí splývaly přes bílý krk, který částečně prosvítal z jejích šatů. Když se její temné oči naplnily slzami vděčnosti a tváře zarděly nedávným rozrušením, pak se ani sám bůh světla a hudby nikdy ve svém lidském přestrojení uprostřed arkádských údolí neucházel o krásnější dívku nebo vílu. Zanoni se na ni díval pohledem, ve kterém jako by se mísil obdiv se soucitem. Zamumlal si tiše několik slov pro sebe a potom ji oslovil nahlas: • 98 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247788
„Violo, zachránil jsem vás před velkým nebezpečím. Nejen před potupou, ale možná i před smrtí. Kníže di … je muž, který za současné vlády slabého despotického panovníka a úplatných úřadů stojí nade všemi zákony. Je schopen jakéhokoli zločinu. Přes všechny své vášně je velmi opatrný, jak to dokáže jen ctižádostivý člověk. Kdybyste se se svou potupou nesmířila, už nikdy byste se nevrátila, abyste mohla vyprávět svůj příběh. Ten násilník nemá srdce, které by se dokázalo slitovat, ale zato má ruku, která dokáže vraždit. Zachránil jsem vás, Violo. Možná, že se mě zeptáte, proč?“ Zanoni se odmlčel, smutně se usmál a pokračoval: „Nebudete mi chtít křivdit myšlenkou, že ten, který vás zachránil, je stejně sobecký jako ten, který vám chtěl ublížit. Osiřelá dívko, nemluvím k vám řečí vašich ctitelů. Stačí, že znám soucit a nejsem nevděčný za náklonnost. Proč se při tom slově červenáte, proč se chvějete? Zatímco s vámi mluvím, čtu ve vašem nitru a nevidím ani jedinou myšlenku, za kterou byste se musela stydět. Ještě neříkám, že mne milujete, protože pomíjivá touha může být naštěstí probuzena dlouho předtím, než je dotčeno srdce. Ale bylo mým osudem, abych učaroval vašim očím a abych zapůsobil na vaši představivost. Teď jsem vaším hostem jen proto, abych vás varoval před tím, co by vám přineslo jen zármutek, stejně jako jsem vás již jednou varoval, abyste se připravila na zármutek skutečný. Ten Angličan, Glyndon, vás skutečně miluje – možná více, než dokážu já sám. A jestliže vás není hoden teď, je jen potřeba, aby vás lépe poznal a mohl si vás více zasloužit. Může se s vámi oženit, může vás vzít do své šťastné a svobodné země – země, odkud pochází rodina vaší matky. Zapomeňte na mne, naučte se opětovat a zasloužit si jeho lásku a ujišťuji vás, že budete ctěná a šťastná.“ Viola naslouchala této zvláštní řeči s tichým, nevýslovným dojetím a s palčivými rozpaky. Když domluvil, skryla svou tvář do dlaní a dala se do pláče. A i když jeho slova mohla jen zahanbit nebo popudit, vyvolat rozhořčení nebo stud, přece jen to nebylo to, co Viole vhánělo do očí proudy slz a čím překypovalo její srdce. V tomto okamžiku se tato žena změnila v dítě a stejně jako dítě se • 99 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247788