ja m e s pat t e r s o n
•
pa s t ý ř
Kapitola 31 Khezir si zrovna zkoušel nějaké sako, a řekl prodavači: „Počkejte okamžik, Briane, ano? Ve vteřince jsem zpátky.“ „Samozřejmě,“ přitakal Brian. „Mám taky nějaké boty, které bych vám chtěl ještě ukázat, pane Mazule. Myslím, že jsou prostě na umření.“ Gozan přidržoval Susan a Sereně dveře obchodu a potom je s Khezirem následovali k jejich pronajatému BMW zaparkovanému na protější straně ulice. Khezir, stále v levandulovém hedvábném saku za tři tisíce dolarů, přistoupil k zadní části auta, otevřel kufr a naskládal tašky dovnitř. Gozan dvorně otevřel dvířka na straně řidiče a přitom povídal Susan: „S volbou restaurace mi můžete důvěřovat, Susan. Pátral jsem po těch nejlepších a už mám pár dobrých nápadů.“ Khezir oslovil Serenu: „Velmi se těším, jak oslavíme vaše narozeniny, slečno.“ Dívka se nervózně zachichotala a nejspíš si myslela, jaká škoda, že je Khezir gay. Stáli s Gozanem na chodníku a mávali odjíždějícím ženám, které zamířily po Rodeu směrem k Wilshire. Pak oba přešli k bentleyi stojícímu u obrubníku. Gozan utrhl parkovací lístek a sumarsky poznamenal: „Začíná to tady smrdět.“ Khezir se zasmál a zamával směrem k černému sklu v průčelí obchodu. Otáčel se k autu, ale tu pocítil na paži nějaký dotyk. Trhl sebou, otočil se a spatřil mladého prodavače Briana, který stál na chodníku, rty se mu chvěly a v očích mu seděl strach. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247611
ja m e s pat t e r s o n
•
pa s t ý ř
„Pane Mazule. Chcete, abych vám to sako naúčtoval? Nebo se chcete podívat na nějaké další věci, které jsem pro vás připravil?“ „Chci, aby sis políbil prdel,“ prohlásil Khezir. „Beze srandy. Opravdu chci, abys to udělal.“ „Takhle se přece nemůžete chovat, pane Mazule. Prosím, nedělejte to.“ Brian znovu vztáhl ruku k rukávu blyštivého saka, ale Khezir mu ji odrazil. Brian měl sotva čas zatvářit se překvapeně, když mu Khezir zasadil úder do břicha, následovaný bleskovým kopancem do stehna. Brian hlasitě hekl, jak z něho vyletěl dech, pak se nadechl a začal křičet, dokud nedostal úder hranou dlaně do zátylku, po němž padl na zem a svíjel se v bolestech. „Ty máš klíče, Gozane?“ zeptal se Khezir. Strýc pozvedl ruku a zakýval klíči, které v ní držel. Oba už seděli v autě, když přiběhli z obchodu další tři prodavači; dva klekli na zem, aby pomohli Brianovi, zatímco třetí zvedl telefon a volal: „Mám vaši poznávací značku. Volám policii. Dejte mi to sako a možná vás nebudeme žalovat.“ Khezir vyskočil z auta a rozběhl se k prodavači, který před ním couval a křičel do telefonu: „Potřebuji policii. Mariah Koo, Rodeo…“ Khezir vytrhl chlapci telefon z ruky a mrštil s ním do výlohy obchodu. Když přihlížející vykřikli, oběma pěstmi udeřil mladíka do zátylku. Pod prodavačem se podlomila kolena a upadl. Ozvaly se policejní sirény, které se blížily od Wilshire, ale Sumarijci měli ještě dostatek času. Khezir si vzpomněl: „Nechal jsem sako v obchodě.“ „Tak ať. Tohle je lepší.“ Khezir přikývl a zeptal se: „Kterou bys měl radši? Matku, nebo dceru? Já chci tu mladou. Je mi blíž věkem. Třeba se mnou bude držet krok.“ „Jak chceš, Khezi. Záleží na tobě.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247611
ja m e s pat t e r s o n
•
pa s t ý ř
Kapitola 32 Kapitán Luke Warren přijel na Rodeo Drive brzy, sotva osmnáct minut po třetí odpoledne. Zjistil, že na místě už ve dvou řadách parkuje pět hlídkových vozů a uniformovaní policisté udržují turisty stranou od vchodu do přepychového butiku Mariah Koo. Jako první na něho zareagoval policista Fox Welky. Welky sloužil na oddělení ve Wilshire, které spadalo do Warrenova okrsku, a už na něho čekal u obrubníku. Warren vystoupil, Welky ho doprovázel na chodník a po celou dobu podával hlášení. „Abyste věděl, proč jsem vás volal, kapitáne. Byli tady dva chlapi, jeden asi kolem padesátky, druhý asi třicet let, cizí přízvuk, prostě to vypadá jako ti dva parchanti, kteří zadržovali ty ženy v Beverly Hills. V obchodě se zdrželi asi půl hodiny a odcházeli se dvěma ženami a jeden na sobě měl sako, na kterém visela cenovka s částkou dva tisíce devět set devětadevadesát dolarů bez daně. Nezaplatili. Brian James Finnerty, jeden ze zdejších prodavačů,“ Welky ukázal palcem na obchod, „vyběhl za těmi lumpy, aby se vrátili a zaplatili. Chytil toho mladšího za ruku, ten se otočil a napadl ho nějakým karatistickým úderem. Dost tomu klukovi ublížil. Určitě mu zlomil pár žeber. Potom ten stejný třicetiletý chlap zmlátil ještě druhého kluka z obchodu, Raviho Hoffmana. Hoffman je na cestě do nemocnice, aby ho prohlédli, jestli nemá poranění na hlavě. Moment, kapitáne, mám tady jméno toho mladšího parchanta.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247611