„Je tam kuchyně a spižírna, které se využívají k pořádání banketů. Mám za to, že máma a její rodina provozuje řeznictví, protože se těl zbavovali stejně rychle, jako jsme jim je tam s Finnem dozadu nosili. Zpomaloval je jen městský odpadní systém, který rozsekané kusy těl nedokázal polykat tak kvapně. Z toho pohledu se mi dělalo poněkud nevolno, a tak jsem se raději dobrovolně přihlásil k vytírání podlahy v sále. S oblečením jsme měli trochu potíže, obzvlášť s těmi skoro-vojenskými uniformami.“ „Co jste provedli s laserovýma puškama?“ Profesor se na mě zadíval netečnýma očima. „Pušky? Božínku, ty se asi někam ztratily. Z těl našich padlých přátel jsme odstranili všechny osobní věci kvůli identifikaci a abychom je mohli předat rodinám. Konečně se nám podařilo všechno uklidit. Detektivy Interpolu by to nejspíš neošálilo, ale celkem se nám podařilo vzbudit dojem, že tam k ničemu nekalému nedošlo. Zvážili jsme to a společně dospěli k závěru, že bude lepší, když se na pár dní ztratíme. Odešli jsme kniha PRVNÍ kapitola 5
každý zvlášť a já využil tlakového uzávěru nad pódiem, který vedl do šestého patra. Potom jsem se ti pokusil zavolat, Manueli, protože jsem se o tebe i tady o tu rozkošnou slečnu bál.“ Profesor se Wyoh mírně poklonil. „A to je vše. Zbytek noci jsem strávil mimo radar.“ „Profesore,“ promluvil jsem, „ti gardisti patřili k zelenáčům – museli sem dorazit teprve nedávno, protože pořád ještě nestáli pevně na nohách. Jinak bychom je nepřemohli.“ „Může být,“ připustil. „Ale i kdyby to byli starousedlíci, dopadlo by to stejně.“ „Myslíte? Vždyť byli ozbrojení.“ „Viděl jsi někdy boxera? Nejspíš ne – na Luně tak velká plemena psů nežijí. Boxer je důsledkem pečlivého přírodního výběru. Je citlivý a inteligentní, ale pokud si to situace žádá, dokáže se vmžiku proměnit v dokonalý vraždící stroj.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247250