„Je tam kuchyně a spižírna, které se využívají k pořádání banketů. Mám za to, že máma a její rodina provozuje řeznictví, protože se těl zbavovali stejně rychle, jako jsme jim je tam s Finnem dozadu nosili. Zpomaloval je jen městský odpadní systém, který rozsekané kusy těl nedokázal polykat tak kvapně. Z toho pohledu se mi dělalo poněkud nevolno, a tak jsem se raději dobrovolně přihlásil k vytírání podlahy v sále. S oblečením jsme měli trochu potíže, obzvlášť s těmi skoro-vojenskými uniformami.“ „Co jste provedli s laserovýma puškama?“ Profesor se na mě zadíval netečnýma očima. „Pušky? Božínku, ty se asi někam ztratily. Z těl našich padlých přátel jsme odstranili všechny osobní věci kvůli identifikaci a abychom je mohli předat rodinám. Konečně se nám podařilo všechno uklidit. Detektivy Interpolu by to nejspíš neošálilo, ale celkem se nám podařilo vzbudit dojem, že tam k ničemu nekalému nedošlo. Zvážili jsme to a společně dospěli k závěru, že bude lepší, když se na pár dní ztratíme. Odešli jsme kniha PRVNÍ kapitola 5
každý zvlášť a já využil tlakového uzávěru nad pódiem, který vedl do šestého patra. Potom jsem se ti pokusil zavolat, Manueli, protože jsem se o tebe i tady o tu rozkošnou slečnu bál.“ Profesor se Wyoh mírně poklonil. „A to je vše. Zbytek noci jsem strávil mimo radar.“ „Profesore,“ promluvil jsem, „ti gardisti patřili k zelenáčům – museli sem dorazit teprve nedávno, protože pořád ještě nestáli pevně na nohách. Jinak bychom je nepřemohli.“ „Může být,“ připustil. „Ale i kdyby to byli starousedlíci, dopadlo by to stejně.“ „Myslíte? Vždyť byli ozbrojení.“ „Viděl jsi někdy boxera? Nejspíš ne – na Luně tak velká plemena psů nežijí. Boxer je důsledkem pečlivého přírodního výběru. Je citlivý a inteligentní, ale pokud si to situace žádá, dokáže se vmžiku proměnit v dokonalý vraždící stroj.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247250
Tady jsme si vyšlechtili ještě pozoruhodnějšího tvora. Neznám žádné město na Zemi, kde by panovaly slušnější způsoby nebo kde by se lidé tolik zajímali o blaho svých známých jako zde. Abyste věděli, ve většině pozemských měst – mnoho z těch větších jsem navštívil osobně – vládne naprosté barbarství. A přesto jsou luňáci stejně nebezpeční jako boxeři. Manueli, devět gardistů, nehledě na to, jak dobře byli ozbrojení, nemělo proti sjednocené smečce luňáků sebemenší šanci. Vrchní velení nás odhadlo špatně.“ „Hmm. Viděl jste ranní noviny, profesore? Nebo televizní vysílání?“ „Viděl jsem zprávy v televizi.“ „V nočním vysílání o tom nepadlo ani slovo.“ „Dnes ráno také ne.“ „Divný,“ usoudil jsem. „Co je na tom divného?“ nechápala Wyoh. „My se o tom šířit nebudeme – a na klíčových pozicích ve všech novinách na Luně sedí naši soudruzi.“ Profesor zavrtěl hlavou. „Ne, drahoušku. Tak snadné to není. Cenzura. Víš, jak vznikají naše noviny?“ „Přesně ne. Tisknou je stroje, ne?“ „Profesor tím chce říct,“ vysvětlil jsem, „že zprávy se píšou v kanclech editorů. Pak je přebírá a zpracovává vrchní počítač ve správním komplexu, kterej ten proces řídí na objednávku.“ Doufal jsem, že pochytí zmínku o „vrchním počítači“. „Text novin k němu doputuje skrz telefonní obvod, on ho vytiskne a znovu načte do programu, kterej to přelouská, vyrobí sazbu a na několika různejch místech vytiskne hotový noviny. Vydání Denního měsíčníku pro Novej Leningrad se tiskne přímo tam, s upravenýma reklamama a lokálníma zprávama přímo z Novýho Leningradu. Tyhle změny
108
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247250
počítač dělá automaticky, nemusí ho na ně nikdo upozorňovat. Ale do tý první vytištěný kopie, před načtením do programu, může protektor ve správním komplexu zasáhnout. A tak je to se všema zpravodajskýma službama – ať už jsou lunární nebo pozemský. Všechny nejprve procházejí výpočetním střediskem.“ „Jde o to,“ vložil se do toho profesor, „že by protektor mohl ten příběh shodit ze stolu. Nezáleží na tom, jestli to skutečně udělal. Nebo – oprav mě, Manueli, pokud se mýlím, víš, že toho o strojích moc nevím – by mohl do novin nějakou zprávu i vložit, nehledě na to, kolik soudruhů máme v redakcích novin.“ „Jistě,“ přikývl jsem. „Ve správním komplexu může být doplněný, vystřižený nebo pozměněný úplně cokoli.“ „A v tom, drahá señorito, tkví obrovská slabina naší věci. Komunikace. Protektorovy gorily mě netrápí – ale to, že můžou rozhodovat o tom, co se lidé dozvědí, to ano. Pro revolucionáře jsou komunikační kanály nezbytností.“ kniha PRVNÍ kapitola 5
Wyoh se na mě podívala a evidentně jí to došlo. Raději jsem změnil téma. „Profesore, proč jste se zbavovali těch mrtvol? I když pominu, že to je dost nechutná práce, bylo to i nebezpečný. Netuším, kolik gardistů protektor má, ale mohli se tam přece objevit další a načapat vás.“ „Věř mi, chlapče, že toho jsme se také obávali. Třebaže jsem jim jinak byl celkem k ničemu, tohle byl můj nápad, a tak jsem o tom musel ostatní přesvědčit. Není to zcela originální myšlenka, čerpal jsem z minulosti – z historické zkušenosti.“ „Jaký zkušenosti?“ „Strach! Člověk dokáže čelit nebezpečí, které zná. Ale neznámé ho děsí. Zbavili jsme se těch otrapů do posledního zubu a nehtu, abychom v jejich soukmenovcích zaseli strach. Ani já nevím, kolik mužů má protektor k dispozici, ale mohu ti zaručit, že dnes
109
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247250