„Kdyby to se mnou myslel vážně, nenechá si od nich mluvit do života… Nebo snad… ano?“ podívala se na Trua s otázkou v očích. Zřejmě již je duchem zpět. Soucitně ji sledoval. Nevěděl, co by jí mohl odpovědět. Neměl s tím zkušenosti. „Jedna z těch ran se zanítila,“ pokračovala o něco klidněji. „A místo abych se snažila ji vyčistit, tak jsem schovávala ruku dlouhým rukávem a fáškem. Opravdu jsem si přivodila otravu krve. No a skončila ve špitálu,“ pokrčila rameny a utřela si tváře od potu. „Z kómatu se nemám šanci probrat. Jsem teď zdejší Stálá,“ zakončila příběh, uvědomujíc si, že je za ten konec vděčná. „A co On? To Ho nezajímalo, co se s tebou stalo?“ chtěl vědět a opravdu mu ve tváři hrála zvědavost. Smutně se usmála. „Když Mu to moje sestra napsala, jel za mnou do nemocnice. Jenže na namrzlé silnici dostal smyk. Svoje auto měl v servisu a tohle, který si půjčil od kamaráda, neznal, tak to nevybral. Vyboural se. A mým prvním úkolem byl současně i trest. Protože jsem si za to mohla sama, On si pamatoval všechno dobré až do doby, kdy mě vyměnil za Minervu. Takže si pamatoval náš vztah, ne svou zradu, ne to, že mě kvůli ní chtěl opustit a opustil. A mně Ho přidělili jako prvního Svěřence. Bylo těžký snažit se pomáhat člověku ve sbírání bodů, aby se probudil, když mi říkal, že mě miluje… A já věděla, že se probudí, zmizí, nebude si nic z tohoto Světa pamatovat a já tu zůstanu sama…“ zapálila si další cigaretu. „Musela jsem Mu pořád
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247134
vysvětlovat, že se musí snažit body nasbírat, jinak zemře… V té zoufalé situaci jsem udělala jednu ze svých největších chyb v tomhle Světě. Zapřísáhla jsem se Mu, že Mu i nadále budu věrná, i když mě sám vybízel k tomu, ať si klidně vrznu jinde. Věděl, že se k něčemu takovýmu neodhodlám… A já své slovo držím… Čas se Mu krátil a On neměl dost bodů, protože nebral v potaz, že je musí sbírat… Když mi Rada řekla, že neuspěl, hrozně jsem se s nimi pohádala a vzdala se všech svých bodů, abych Ho zachránila. Ano, On se probudil, zmizel z Šerého Světa. Žije. A já byla potrestaná tím, že mi sebrali možnost vnímat barvy. Rozeznám jen červenou – červenou kvůli krvi vstřebávající se do bílýho sněhu. Jo a přidělili mi tu otravu jménem Sharon - už jste se určitě setkali. Nejhorší na tom je, že se poměrně často složím díky slibu, co jsem Mu dala,“ zakončila vyprávění a povzdechla si nad svou slabostí. „A Dante?“ chtěl, aby mluvila dál, aby nepřestávala. Všiml si, jak se jí mihl ve tváři úsměv, když si vzpomněla na tohoto muže, ačkoli hned její výraz posmutněl. „Tenkrát jsem přišla o všechno. Šla jsem po cestě z města, kam mě nohy nesly… A u jednoho odpočívadla, kde jsem měla provizorní tábořiště a získala tam Santyho, u mě zastavilo SUV, Dante za volantem… Dali jsme se do řeči a on se mě ujal. Dal mi střechu nad hlavou, pomohl mi odrazit se ode dna. Nejdříve vztah mezi námi byl v podstatě profesionální, nebo lépe řečeno, měla jsem být jeho... otrok? Sluha?
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247134
Nevím, jak to nazvat… rozhodně to ze startu bylo více ponižující, než osobité. Svět to chtěl jinak... Jenže… Zamiloval se do mě a já do něj… Ale skrz slib, který jsem dala, náš vztah vázne po fyzické stránce...“ přiznala nešťastně, čímž mu bylo vysvětleno, o jakém bloku mluvila Sharon. „A díky tomu jsem o něj přišla...“ opět se jí nařinuly slzy do očí. „Můžu si za to sama, já vím...“ ze všech sil se snažila nerozvzlykat. Zavrtěl konejšivě hlavou. „Každý jsme nějaký...“ Utřela si slzy. „To sice ano, ale to neřeší můj problém. Ostatně, teď je to stejně vedlejší. Musím ti pomoct se odsud dostat,“ mrkla na něj a pokračovala v mytí auta. V tu chvíli ho napadla šílenost, díky které by mohl trochu ulevit vážnosti zpovědi. Neváhal, chopil se hadice a začal ji kropit vodou. Plným proudem mířil přímo na Arrieth. Snažil se ulehčit situaci a tomu, co se o ní dozvěděl. Vyjekla v úleku a snažila se schovat před proudem ledové vody. Smála se a obíhala vůz, což jemu problém nedělalo. Stál na místě a hadicí mířil pořád na ni. Oba dva se smáli a on byl vděčný, že se mu podařilo ji odreagovat. Ovšem nepočítal s tím, že by mohla vzít do rukou kýbl se špinavou mydlinovou vodou a chrstnout to na něj. Takže byl nemile překvapen, když to udělala. Oba dva mokří durch se se smíchem vraceli k vilce, aby se mohli převléknout. Ani jeden z nich si nevšiml, že před bránou stojí tmavý sporťák. Dante je z dálky sledoval, jak blbnou u mytí auta. Bodal ho osten žárlivosti a přitom věděl, že si za to může sám. Nebral v potaz,
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247134