cukla ruka s čajem a čím dál tím víc jí připadalo, že ho od někud zná. „Bělo! Jsi to ty?“ zeptal se. Sabina zalapala po dechu, ale neodpověděla. „Nebo jsi Sabina?“ dodal váhavě. „Sabina.“ Jasně, Marian Smatuš! „Čau Mariane, co ty tady?“ „Měl jsem tu příspěvek, dělám na Palacha dizertaci.“ Sabina tupě kývla. „Ne tady,“ zasmál se významně Marian a rozhlédl se po pro storách stavební fakulty. „Na filozofii.“ Sabina stále mlčela. „A ty? Co ty tu děláš? Ty tu studuješ?“ „Hm. Pozemko na stavárně.“ „A co Běla?“ V Sabině cuklo a jenom pokrčila rameny. „Taky studuje?“ Marian nevypadal, že by od tématu ustoupil. „Ne.“ „Ne? A co dělá?“ „Nevim, se nevídáme.“ Marian vypadal zaskočeně, pak se trochu pousmál a se sebevědomím někoho, kdo může mít kaž dou holku, na kterou se podívá, odvážně řekl: „Mně se Bělka tehdy děsně líbila, víš to?“ Jenomže Sabina taky nebyla žádný ořezávátko. „A jak víš, že jsem to nebyla já, kdo se ti tehdy líbil?“ a provokativně se zadívala Marianovi do jeho namyšlených očí. „Tys byla vždycky úplně jiná, taková strašně drsná, ale Běl ka mi přišla děsně… křehká, taková… prostě holčičí, ženská, asi.“ Křehká?! Ty vole! Tak vidíš, Běluno debilko, mělas tehdy šanci. Sabině sevřel vnitřnosti známý pocit ztraceného dvoj čete, ztraceného kusu sebe samé, a zmateně se rozhlédla okolo. Záchrana! Uviděla hlouček kluků, mezi kterými hned poznala Marka s Džordžem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247052
„Promiň, já už musim.“ Sabina nečekala na Marianovu od pověď a s úlevou odběhla ke klukům. Křehká? Ženská? S Markem a Džordžem tu postávali ještě dva další kluci, které Sabina neznala. „Čau Sábi, tak co?“ „Nemám.“ „Ty vole, to je na hovno. Na čem?“ „Na vzniku trhliny.“ Marek znalecky zakýval hlavou a chvíli soustrastně pomlčel. „Jo, tohle je Honza a tohle Pavel, jsou od nás z kruhu.“ Sabina si s oběma potřásla rukou. „Co Palach?“ „Taky to nedal,“ opáčil Marek a všichni se trochu pousmáli. Vtom ten Honza bezmyšlenkovitě sáhl do kapsy pro něco, do čeho se vysmrkal. Všichni na něj civěli a i Sabině přišlo, že to fakt není kapesník. „Ty vole, ty seš úúúchyl, to je humáč! Co to je? To sou snad kalhotky, ne? Ňáký mrňavý!“ Honza se rychle přesvědčil, že v ruce třímá posmrkané dívčí kalhotky s růžovým medvídkem a nápisem Tuesday. Rozpačitě to hned strčil zpátky do kapsy a začal omluvně koktat. „Ježiš, sem blbej, ráno jsem ved Esterku do školky a měl jsem pro ni náhradní kalhotky, ale zapomněl jsem jí je dát do skříňky, sakra!“ „Nekecej, ty vole! Seš normální úchyl!“ Ale Sabině se úplně zastavil dech. „Ty… ty máš dítě?“ zeptala se nevěřícně. „Jo.“ „Ty jo, no panejo, a kolik jí je?“ „Budou jí čtyři.“ Honza byl pořád v rozpacích a Sabina mu zatoužila pomoct od těch blbečků. „To je skvělý!“ řekla nejistě. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247052
„No,“ odpověděl, „jo, je.“ „Hele, tak co je, půjdeme Palacha zapít ne? Tryzna musí bejt!“ řekl vyzývavě Džordž a ostatní se dali do pohybu, jako by na nic jiného nečekali. Sabina na chvilku zaváhala, proto že v batohu měla plavky a ručník, ale pocítila zvědavost nad tímhle… otcem! Panečku! On je táta, a evidentně se o to dítě dokonce stará! Podívala se na něj, protože se potřebovala ujistit, jestli se připojí. Byl to taky hejsek, vytáhlej černovlasej kluk v ušmudlaný větrovce. Ale Sabině připadalo, že je zvláštním způsobem jiný. Zapadli do jejich oblíbeného baru Tereza, kde to vypadalo jako z normalizačních filmů. Přesně tady, kam revoluce ještě nedoputovala, se bude Palach zapíjet jedna báseň. Sabina si ohlídala, aby seděla vedle Honzy. První hodinu kluci řešili jenom školu a sport a práskli na Sabinu, že chce jet v létě dělat plavčici do Ameriky a trénuje na plavecké testy. Honza to sice kvitoval s obdivem, ale Sabině přišlo, že s nedostatečným. Jako by byla jenom nějaká ká-moš-ka a ne ženská. Po očku nevěřícně zírala na jeho snubák, obyčejný zlatý kroužek na hrubém prstě vyzařující ochrannou auru, kterou si netroufala rozleptávat. „A co tvoje žena? Taky studuje?“ zeptala se Sabina a doufala, že to zní dostatečně zdvořilostně. „Ne. Libuška dělá asistentku v jedný firmě a chtěli bysme druhý dítě, ale zatím nečekáme.“ Sabina se zajíkla a pivo jí ma linko vystříklo ze sklenice, kterou zrovna odtahovala od úst. Předpokládala, že to první, ta Esterka, je nechtěný outěžek, co taky jinýho? Druhý dítě, o který se Honza evidentně pokouší… Ach, ach, áááááách! Milášku, milášku!… jí zasedlo někam mezi oči a zatemnilo výhled. „Takže to první dítě jste taky chtěli? Takhle brzo?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247052