98
k r isten cicc a r elli
isk a r i – poslední na msa r a
„Skrale!“ Ticho. Dlaní bouchla do dveří. „Prosím...“ Na opačné straně dveří škrtla zápalka, cvakl klíč v zámku. Dveře se s vrznutím pootevřely a ze tmy vykoukl obličej ozářený lucernou. Pihovatý a rozespalý. Asha se zkusila zvednout, ale neměla sílu. „Iskari?“ Zachytil ji dřív, než tváří přepadla dopředu, a vytáhl ji na nohy. „Cos to vyváděla, proboha?“ Ashin jazyk oněměl. Skral postavil lucernu na podlahu, zvedl dívku do náruče a nohou zabouchl dveře. Asha se probrala do tmy matně ozářené lucernou. Nad ní se skláněl skralův obličej. Zakrvácený obvaz na trupu vystřídaly čisté bílé pruhy plátna. Bok jí propalovala bodavá bolest, a když se Asha prudce posadila, málem jí vyrazila dech. „Jen lež.“ Teplé ruce ji přiměly opět ulehnout. V prstech skral držel jehlu, jež se třpytila ve svitu lampy. „Už to bude hotové.“ Asha pod jeho doteky ztuhla, ale poslechla. Mladík pokračoval v opatrném sešívání rány, jež se při Ashině prudkém pohybu opět rozkrvácela, a přitom vraštil čelo soustředěním. „Kdo mě omyl?“ Tunika nasáklá krví zmizela, vlasy měla mokré a zapletené do pevného copu, jenž měla přehozený přes rameno. To však nebylo to nejhorší. Na sobě měla košili pro otroky z tenkého hrubého plátna a látka ji škrábala na kůži. Jeho košili, uvědomila si. Na sobě měla otrokovu košili, a jinak nic. Aby mohl zašít Ashinu tržnou ránu na boku, otrok jí vyhrnul košili až k hrudi a přes nohy až k pasu ji zakryl vl-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246235