k ay
h o o p e r
•
t v ů j
č a s
s e
k r át í
„Tos taky udělal.“ „Našel jsem Jacobyho, ano. Ale… je toho víc.“ „Myslíš?“ „Jinak bys tady nebyla i ty.“ „No, moje zadání je trochu jiné. Mám rozpoznat, jaké má paranormální schopnosti, tedy pokud utekl tímhle způsobem. A taky něco zjistit o té energii, co ho obklopuje.“ „Víš, že tam je a že je negativní. Co ještě potřebuješ vědět?“ „Všechno ostatní, o čem jsme mluvili. Jak je silná. Jestli vychází z Jacobyho, nebo z něčeho jiného. Jestli ji má pod kontrolou – nebo energie ovládá jeho. Pokud je zdrojem něco v tom místě, existuje přinejmenším určitá šance, že její účinky na Jacobyho zeslábnou, nebo dokonce ustanou, když ho odtud dostaneme.“ „Šance. Ne jistota.“ „Ne. Možná v něm probíhá permanentní proměna, záleží na tom, zda měl latentní schopnosti, nebo je vůči vlivům té energie neobvykle zranitelný, jestli ji využívá, nebo naopak ona ovládá jeho. Určitě víš stejně dobře jako já, že jakmile je někdo senzibil, jen zřídkakdy ztratí své schopnosti nebo jejich sílu, i když se ví o případech, kdy je ovlivnilo, nebo dokonce zničilo nějaké trauma. Ale opravdu nemáme moc údajů o tom, co by se mohlo dít, pokud se něčí paraschopnosti vytvořily z externího zdroje, nebo z něj aspoň nabraly sílu. Zvlášť u dovedností, kde je příčinou vzniku nebo spouštěčem evidentně negativní energie.“ „Jako u mé telepatie?“ „Jako u tvé telepatie. A možná i Jacobyho schopností, ať jsou jakékoli.“ Callie vstala a šla oběma nalít do hrnku další kávu. Luther ji sledoval jen okrajově, snažil se o situaci přemýšlet z hlediska taktiky a možností. Vzal si kávu a napil se, vděčný, že je teplá, i když moc nepomáhala vyhnat z jeho útrob tísnivý chlad. Ať na svou sou98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246234