6.2 Indukce biotransformačních enzymů a lékových transportérů 6.2.1 Indukce a její důsledky Enzymová indukce hraje významnou úlohu ve vývoji a diferenciaci buněk, v regulaci klíčových metabolických dějů, zasahuje do mechanismu účinku řady hormonů a je i adaptivní odpovědí organismu na některá xenobiotika, kterou se brání před jejich kumulací a toxicitou. Enzymová indukce se definuje jako zvýšení aktivity specifického enzymu, které je výsledkem zvýšení jeho syntézy či snížení jeho degradace (obr. 6.2.1.1). Většinou indukce znamená zvýšení syntézy mRNA, po které následuje syntéza specifického enzymu.
Obr. 6.2.1.1 Rozdílné působení induktorů a aktivátorů enzymů Indukce biotransformačních enzymů je závažným důsledkem častého podávání řady farmakologicky aktivních látek nebo kontaktu s chemickými látkami. Indukovatelnost představuje strategicky významnou vlastnost prakticky všech biotransformačních enzymů a je ji nutno chápat jako obranný mechanismus organismu před chemickým stresem. Nárůst aktivity biotransformačního enzymu je většinou důsledkem zvýšení exprese příslušného genu (tzv. transkripční mechanismus indukce) nebo snížení degradace proteinu či stabilizace mRNA (netranskripční mechanismy indukce). Proces indukce trvá vždy určitou dobu. Vzestup aktivity biotransformačního enzymu díky chemické indukci může odrážet dřívější, tedy nesoučasnou, přítomnost induktoru. Míra indukce závisí na dávce (koncentraci) induktoru a trvání expozice. Indukční účinek xenobiotika je velmi druhově specifický. Někte97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245993