Lucy Clarkeová Když Nick chlapce pustil, chytili ho za nohy a škemrali, aby jim pomohl s hloubením díry, aby s nimi šel chytat kraby, hledat do skal zkameněliny. „Dejte mu minutku.“ Sára vyhnala chlapce z chaty. Podala Nickovi pivo z lednice a políbila ho. Nick se k ní sklonil a zašeptal: „Jsi v pořádku?“ Usmála se. „Je to lepší.“ Dívala jsem se na dno své sklenky, když ji znovu políbil. „Mělas dobrý týden, Islo?“ zeptal se mě Nick. „Báječný, díky. V tomhle ročním období si vždycky uvědomím, proč dělám to, co dělám.“ Když nastoupil Marley do školy, začala jsem pracovat jako asistentka učitele. Plat byl otřesný, ale bylo to jediné místo, které jsem našla, pokud jsem se před školou i po ní chtěla věnovat Marleymu. Navíc zrovna začínaly prázdniny, byla jsem opět nádherně volná. „Zůstaneš na oběd?“ „Ráda,“ řekla jsem, ale pak mě napadlo, že si Nick možná chtěl užít konec týdne jen se svou ženou a synem. „Výborně.“ Jeho úsměv se zdál být opravdový a já jsem se uklidnila. Jakmile Nick vyšel na pláž s pivem v ruce, otočila jsem se k Sáře. „Jsi v pořádku?“ Otočila se ke mně zády a míchala rizoto. „Jasně.“ „Já jen… Zdálo se mi, že se něco děje.“ Její ramena se zvedla, jak se zhluboka nadechla. „Jen jsme… Rozhodli jsme se, že to přestaneme zkoušet.“ Tři a půl roku Sára a Nick usilovali o další dítě. Změnili jídelníček, během týdne nepopíjeli, brali vitaminové doplňky, prováděli ovulační testy. „Ale proč?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245843