O S U D OV Ý
KO N V O J
Automaticky se předklonil, aby si mě mohl lépe prohlédnout, ale zapomněl, že tím se přiblíží jen své webkameře, takže jsem to byl já, kdo měl detail v hledáčku, nikoli on. Přesto viděl dost. „Ty si neděláš srandu, ty to myslíš vážně,“ konstatoval překvapeně. „Jaks říkal, že se jmenuje? Winka? Co to je za jméno? Německý? A vůbec, kdo to je?“ „Jmenuje se Erwina Dubská a je z rodu hrabat Dubských. A vypadá jako Hedy Lamarr,“ dodal jsem chlubně. Javoráka, jak mu říkali všichni kamarádi, dokázalo máloco rozházet. Život bral sportovně, všechno, co přijde, zase odejde, prohlašoval, tak proč se vzrušovat. Pouze moře bral vážně a to nás spojovalo. Teď jsem měl vzácnou možnost pozorovat, jak mu obličej ztuhl. Mlel naprázdno rty. „Každýmu jinýmu bych řek, že kecá,“ konečně se zmohl na řeč, „ale ty to nemáš ve zvyku.“ Zašklebil se. Šklebil se často. „Takže jako Hedy Lamarr?“ zopakoval pochybovačně. Tuhle filmovou herečku z třicátých let jsme oba pokládali za nejkrásnější ženu na světě, neboť kromě fyzické krásy měla něco i v hlavě. Jinak by nemohla být spoludržitelkou patentu na rádiový přenos s proměnou kmitočtu, bez něhož by neexistovaly ani satelitní, ani mobilové sítě. „Jo, vypadá jako její rodná sestra.“ „Ty vole, já se z tebe zcvoknu. Kdes k tý hraběnce přišel?“ Věděl jsem dobře, proč mám Petrovi volat ve Winčině nepřítomnosti. Mohl jsem mu tedy víceméně pravdivě vylíčit celou historii našeho seznámení, jen Reverovy hodiny jsem vynechal. Nebylo to jen moje tajemství. „Ježišmarjá, tak tys tam fakt byl. Tys byl na tom škopku, zrovna když vylít do luftu,“ Petr nevěřícně kroutil hlavou. „Ty máš z prdele kliku, já to říkám furt.“ Hlavou přitom nepřestával kroutit. „Ale tady ve zprávách nehlásili, že se k atentátu připletl nějaký Čech,“ dodal tázavým tónem a přitom se na mě zkoumavě díval. Javorákovi to pálilo. „Nepřihlásil jsem se jako svědek. Nikdo neví, že jsem na té lodi byl,“ šel jsem ven aspoň s částečnou pravdou. „Ty hele, to chtěla ta tvoje Hedy Lamarr, že jo?“ Rozhodl jsem se, že tuto otázku přeslechnu a převedu hovor jinam. – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245757