Hana Whitton • Anna Lucemburská
z toho se doneslo také ke mně, takže jsem i já začal o výhodách toho manželského spojení pochybovat.“ Vzhlédl pak k Balduinovi a dodal: „ Myslím, že jsem přišel na vhodnějšího… kandidáta.“¨ Strýcova úsudku si sice vážil, ale v tomto případě se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Balduin k němu překvapeně vzhlédl. „A to?“ zeptal se stručně. „Ota Habsburský, vévoda rakouský, štýrský a korutanský,“ sdělil mu Jan. „Je to vdovec, otec dvou synů a o dvaadvacet let starší než Anna,“ poznamenal suše Balduin. Byl si víc než dobře vědom důležitosti strategických sňatků, ale všechno má své meze. „To jistě, ale vládne nad územími, která potřebujeme získat pod svůj vliv. A mimoto… Habsburkové přece rovněž usilovali o císařskou korunu, než se jí Bavor zmocnil úskokem. A tys sám řekl: ,Kdo ví, jak se vše vyvine.‘“ „Ach, Jene! Mou školu v sobě nezapřeš!“ rozesmál se Balduin. „Ovšem Ota vládne se starším bratrem Albrechtem, na to bys neměl zapomínat. A ani ten prý není zrovna svatý.“ „To se může změnit.“ Jan Lucemburský pohlédl pln očekávání na strýce. „Souhlasím,“ řekl po delší odmlce Balduin. „Ostatně pro zájmy rodu je třeba přinášet oběti.“ A tím bylo o Annině osudu rozhodnuto.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245524