H u b e rt W o l f : K o n k l áv e
Až do 20. století patřilo k ceremoniálu, že kardinálové vyjadřovali nově zvolenému papeži úctu políbením nohy. Rovněž volba adorací se děla, byť často chvatně, stejným způsobem.
Pak se zinscenovala jednomyslnost rozhodnutí a vydávala se za „inspirovanou volbu“. V řadě pramenů, které ovšem nezřídka mají hagiografický charakter, se sice občas referuje o spontánně jednohlasných papežských volbách, jež proběhly v prvních deseti stoletích církevních dějin, ale většina případů, dokud právo volit papeže měl alespoň formálně lid, vycházela z více či méně komplikovaných vyjednávání. Čím bylo společenství větší, tím méně bylo shromáždění obce vůbec s to dospět k rozhodnutí, takže bylo volební právo přeneseno na menší skupinu, resp. si ho tato skupina nárokovala. Šlo především o vyšší duchovní římské obce a vlivné občany. Ale absolutně nezbytným předpokladem platnosti volby byl jednomyslný souhlas věřícího lidu. Když byl zvolený papež prezentován veřejnosti, musel lid stvrdit volbu aklamací. Zde se už rýsuje způsob volby, který bude později hrát velkou roli: jestliže se volební grémium jako celek nedokázalo 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245114