KOMUNIKACE V KONFLIK TU
Po nikom nemůžete chtít, aby vás považoval za lídra. Spousta lidí, kteří chtějí vést jiné lidi, začne mít tendenci chovat se uřvaně a ag resivně. Tak vedení nevypadá. Tak vypadá chování opice, když se cítí v ohrožení a není si sama sebou jistá. Vašemu opičímu mozku se může zdát, že to funguje – lidé totiž v práci přidají. Podřídí se. Ale všichni nezaujatí vědí, že tohle není leadership. Prostě jste se přestali ovládat. Vedení se nevynucuje, vedení se předpokládá. Jestli musíte dokazovat, že jste šéf, pak víte, že nejste. Ani nespočítám, kolikrát jsem přišel ve věznici na hromadnou vězeňskou ubikaci, kde se dozorce rozčiloval na vězně, a prostě jsem řekl: „Pánové, sedněme si na to“ a posadil jsem se. Jakmile se zdálo, že o sobě nijak nepochybuji, neměli vězni chuť mě ohrožovat. Vím, že to zní mysticky, ale je to prosté. Předpo kládáte svou autoritu, nevynucujete ji. Nejlepší lídr, kterého jste kdy měli, na vás nekřičel. Kdykoliv ostatní plašili, on zůstával v klidu. Tak vypadá vedení.
Leadership je o lidech, ne o zásadách. Je to o tom říct lidem do očí, že něco podělali nebo že se jim to povedlo. Leadership není vždycky nadřazený managementu. Je mnohem snazší být špatný lídr než špatný manažer a je to o dost horší. Ale také je snazší být dobrý lídr než dobrý manažer a to je o dost lepší. Manažerské systémy jsou tvořeny tak, aby byly jednotlivé součástky vzájemně zaměnitelné. Včetně manažerů. Takže manažer, dobrý, či špatný, toho moc nezmění. Situace je perfektní pro ty, jejichž strach, že udělají chybu, je silnější než touha rozhodovat se správně. Je to běžné dilema, které řeší spousta lidí. Pro některé lidi je to typické, patří to k jejich povaze. V ostatních případech záleží na okolnostech. Co je pro vás větší motivace? Vyhrát, nebo neprohrát? Organizace se s časem proměňuje. Když se obchody nebo týmy rozjíždí, bývají inovativní. Nebojí se riskovat. Překonávají překážky a budují reputaci. Když se stanou úspěšnými, dochází ke změně, místo zisku se snaží neztratit. Lídři jsou v získávání lepší, ale špatný lídr může hodně pokazit. Jak organizace rostou a získávají reputaci nebo podíl na trhu, přetvářejí se v manažerský systém. Jinak to nejde.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244824
PRINCIPY KOMUNIKACE
Původně mě mátlo, kolik lidí považuje lídry za panovačné šéfy, kteří neberou ohled na ostatní, ačkoliv leadership má být schopnost jednání s lidmi. Naopak v každém oddělení pro lidské zdroje, se kterým jsem spolupracoval, se mluvilo o cenění individuality a férovosti – a přitom se tam tvořil a udržoval úmyslně odlidštěný systém. Pokud se na to ale podíváme tak, že jde o snahu vyhnout se osobní odpovědnosti a osobním konfliktům, dává to smysl. Lidé, kteří slovo „rozmanitost“ omílají jako mantru, by tedy chtěli, aby každý působil jedinečně, ale uvažoval jako ostatní. To by zamezilo konfliktům. Já jsem jako velitel týmu chtěl co nejrozmanitější členskou základu, protože lidé, kteří uvažují různě, budou přistupovat k problémům z různých úhlů. Konfliktům se nevyhneme, ale dosáhneme cílů.
Příchod do nové skupiny Když někam poprvé přijdete, nikdo nehodlá řešit člověčí problémy a nikoho nezajímá, jak byste se na tom mohli podílet. Lidé především potřebují vědět, kde je vaše místo. V každé skupině se to řeší jinak. Jedna žena, vystupující pod pseudonymem „Dagney Taggert“ (přezdívka byla na její žádost ponechána), přidala pod Roryho webový blog následující komentář: Jak už bylo řečeno, plno skupin má oficiální nebo neoficiální přijímací rituály, jejichž smyslem je nabídnout vám první společná témata k hovoru s ostatními členy a ponížit vás, abyste nezapomínali, že jste nováček – níže postavený člen. Pak přijde oficiální či neoficiální zkušební doba, během které vás hodnotí. Zdánlivě vás možná hodnotí podle vašich schopností a dovedností, zejména v oficiální lhůtě. Ve skutečnosti ale posuzují, jak dobře zapadáte. Budou vás zkoušet podle hodnot, které skupina vyznává. Pokud si cení iniciativy, nechají na vás pár důležitých rozhodnutí. Pokud kamarádství, pozvou vás na pár společenských akcí nebo jen večer na drink… a budou hodnotit, jestli po alkoholu děláte blbosti. Některé skupiny takové blbosti ocení. Stejně jako vstupní rituál totiž nabízejí společné trapné zážitky. Kromě toho se jen málokdo cítí dobře v přítomnosti ukázněnějších lidí.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244824
KOMUNIKACE V KONFLIK TU
Před několika lety jsem byla přeřazena do převážně mužského narkotýmu v naší divizi. Byla jsem taaaak natěšená, chtěla jsem se hned naplno pustit do práce. Byl to malý tým, takže jsem si myslela fajn, musím se předvést, jsem sice nová, ale to mě neomlouvá. To, co podle mě bylo nadšení a dobré nápady pro kontakt s padouchy, ostatní vnímali jako aroganci, domýšlivost a vůbec cokoliv, jen ne nadšení. Jsem pohodový člověk a s každým dobře vycházím, takže pro mě byla taková nespravedlnost hodně nepříjemná. O to víc, že před přeřazením jsem s nimi všemi vycházela. Měsíce práce ve frustrujícím prostředí mě přivedly na konzultaci k jednomu z psychologů našeho oddělení. Celé jsem mu to vyprávěla, řekla jsem mu, jak jsem z toho zmatená a jak tomu nerozumím. Každý den jdu do práce s chutí a každý den je horší než předchozí. On mi na to řekl svůj příběh. Před mnoha lety pracoval ve skupině výzkumnic a byl tam jediný muž. Se všemi ženami vycházel a nikdy neměli problémy. Po pár měsících přišla nová kolegyně. Všiml si, jak se s nadšením vrhla do práce a hýřila nápady a názory. On se cítil dotčený a říkal si: „Kdo si ta ženská myslí, že je?“ Ale bylo mu jasné, že ostatním ženám ve skupině imponovala a její přínos vítaly. Došlo mu to: Opravdu fungujeme odlišně. Usoudil, že muži pracují na principu „hierarchie“, ale ženy na principu „skupiny“. Proto mě můj pracovní zápal poprvé v životě zklamal. Když muži vstoupí do týmu, vědí, že se k respektu musí vypracovat odspodu. Ženy se připojí k týmu a vědí, že aby získaly respekt, musí se hned zapojit. Přeskočme k minulému roku, kdy jsem vypomáhala v mototýmu naší divize a následně jsem tam byla přeřazena. Jeho osazenstvo tehdy tvořili jen muži. Řekla jsem si fajn, zkusím k tomu přistupovat jinak… Budu dodržovat pracovní morálku, ale první měsíc se podřídím a zkusím si…urvat si místo? Řekněme? …dává to smysl? A teď zpět do přítomnosti. Tahle parta je jeden z nejlepších týmů, se kterými jsem pracovala, a nabízí nejzábavnější a nejšílenější práci z celého oddělení. Nový přístup mi posloužil dobře, jelikož muži byli při mém nástupu celkem mladí a přidrzlí. Vypracovala jsem se stejně jako oni a získala si jejich respekt.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244824