Krvavý jasmín upravených nehtů a drahého obleku se dá předpokládat, že rozhodně nepatří ke střední třídě. Dost to přehání s kolínskou, pomyslím si, když mě do nosu praští silná vůně Old Spice. „Většinu už mám za sebou.“ Odvětím bez zájmu a skládám hromadu brambůrků a vody na pás. Možná bych si mohla koupit i zmrzlinu, v Coloradu je celkem horko nebo už jsem v Utahu? Přemýšlím a ani si nevšimnu, že za mě ten chlápek právě zaplatil útratu. „To nebylo třeba. Já mám peníze.“ Protestuju a mávám mu před očima svazkem bankovek. Chytne ji a strčí mi ji do kapsy u kalhot, přičemž se ostražitě rozhlíží kolem. „Tohle bych být vámi nedělal, slečno.“ Zamračím se, chci protestovat, vlepit mu facku a vynadat mu, že na mě nemá co sahat, ale pak si všimnu, že vedle nás stojí hlouček šesti motorkářů a jeden z nich, blonďatý vousáč v kožené bundě s obrázkem vlka, si mě se zájmem prohlíží. Přikývnu, nechám si od něj položit dlaň na záda a dovolím mu, aby mě doprovodil k autu. „Jak víte, že je moje?“ Odkašle se. „Jedu za vámi už z Clevelandu. Z toho motorestu. Myslel jsem, že jste si mě všimla.“ „Ten černý mercedes.“ Splyne mi ze rtů. Přitaká. „Proč mě sledujete?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244773
Krvavý jasmín Překvapeně zamrká. „Nesleduju, máme jen společnou cestu. Technicky vzato, jste až do Kansasu sledovala vy mě, protože jsem vás někde před Davenportem předjel. Ale vy jste na rozdíl ode mě, asi nespala.“ „A to si mě pamatujete?“ zapochybuju. Nevěřím mu. Pokrčí rameny. „Nemáte tvář, na kterou by člověk zapomněl.“ Nejsem si jistá, jestli tu větu mám chápat jako lichotku nebo urážku. Na každý pád se ho musím zbavit. Se spánkem se prozatím musím rozloučit. „Děkuju vám za…“ zaváhám, jak nazvat jeho ochmatávání, když mi strkal ruličku bankovek do kapsy na zadku modrých džínových kalhot. „Nic se nestalo. Rád jsem pomohl, ale už musím jet. Víte, někdo na mě ve Vegas čeká.“ Přikývnu a snažím se nedat na sobě znát, jak moc se mi ulevilo. „Rád jsem Vás poznal, …“ „Yasminne.“ Doplním ho. „Yasminne.“ Zopakuje. „Šťastnou cestu.“ Popřeje mi a otočí se k odchodu. Nečekám, až se objeví ta tlupa motorkářů, hodím nákup do auta, sedám si za volant a pro jistotu ještě zamknu auto, než se připoutám a vydám znovu na cestu. Po dalších pěti nebo šesti hodinách cesty-už přestávám mít přehled, právě, když minu jednu z mnoha cedulí, lákajících 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244773
Krvavý jasmín k návštěvě Grand Canyonu, se mi na palubní desce rozsvítí kontrolka oleje. Najednou vím přesně, co byla ta druhá věc, o níž mluvil Daniel. Podívám se na nejbližší větší město a ani trochu mě nepřekvapí, že jde právě o Vegas. Zbývá jen necelých devatenáct mil. To vyjde! Musí! Jsem už tak daleko. Jenže nevyšlo, sotva po osmi mílích auto ošklivě zachrčelo a už jsem ho znovu nenastartovala. Nejdřív jsem si v ruce pohrávala s iPhonem a vyhledala v kontaktech Danielovo číslo. Dlouze jsem ho očima hypnotizovala, jako kdyby se mohla ikona s telefonkem sama rozhodnout, zda číslo vytočí. Nestalo se, takže jsem si sbalila tašky, poskládala je vedle auta a natáhla ruku zatnutou v pěst se zdviženým palcem směrem do silnice k projíždějícím autům, doufajíc, že se mě některého z řidičů zželí natolik, že mě odveze aspoň do Vegas, odkud už budu moci dojet do L.A. autobusem. Vlastně mě ani nepřekvapí, když ani ne po pěti minutách zastavuje u krajnice onen muž z pumpy. Spíš v tu chvíli přemýšlím nad tím, že jsem si měla k ruce připravit aspoň pilník, abych ho mohla v případě potřeby pobodat. „Potíže s autem?“ houkne, když stáhne okénko u spolujezdce. „Asi jsem zadřela motor.“ „Tak to je zlé. Já autům moc nerozumím, ale můžu vás hodit do města, jestli chcete.“ Bezradně se rozhlédnu po poušti kolem a poslední poloprázdné lahvi s vodou v ruce. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244773