Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244748
HAPPY MEAL
Miluju ji. Mám chuť dělat jí pomyšlení. Mám chuť pozvat ji na oběd. Do luxusní pařížské brasserie se zrcadly a plátěnými ubrusy. Sednout si vedle ní, dívat se na ni z profilu, pozorovat lidi kolem a nechat všechno vychladnout. Miluju ji. „Dobře,“ povídá, „ale půjdeme do Mekáče.“ Nepočítá s tím, že bych protestoval. „Už jsme tam dlouho nebyli,“ dodá ještě a položí knížku vedle sebe. „Moc dlouho…“ Trochu přehání. Není to ani dva měsíce, počítat ještě umím. Umím, ale stejně se podvolím. Slečna má ráda nug getky s omáčkou barbecue, co s tím zmůžu? Jestli spolu budeme dostatečně dlouho, naučím ji jíst i něco jiného. Naučím ji jíst například omáčku grand veneur, palačinky Suzzette a pít víno z Pomerolu. Jestli spolu budeme dostatečně dlouho, ukážu jí, že číšníci z luxusních brasserií se nesmí dotýkat našich ubrousků: lehce nadzvednou ubrousek, který je naaranžovaný na talíři, a nechají ho sklouznout na stůl. To se bude panečku divit. Chtěl bych jí ukázat tolik věcí. Takovou ohromnou spoustu věcí… Ale mlčím a sleduju, jak si zapíná svůj roztomilý kabátek.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244748
ANNA GAVALDA Vím, jaké jsou vyhlídky na budoucnost s dívkami: pouze slibné. Takže ji raději budu každý den vodit do toho odporného fast-foodu, aby měla radost. Palačinky můžou počkat. Venku na ulici jí pochválím boty. Urazí se: „Neříkej mi, že sis jich doteď nevšiml. Mám je už od Vánoc!“ Něco blekotám, věnuje mi úsměv, tak jí pochválím aspoň ponožky, a ona na to, že jsem trdlo. Jako bych to nevěděl. Když otevřu dveře, zvedne se mi žaludek. Pokaždé zapomenu, jak to u McDonalda nesnáším. Ten puch… Páchne to tam připáleným omastkem, ošklivostí, zvířecí krutostí a vulgaritou dohromady. Proč se servírky nechávají takhle zošklivit? Proč nosí ty nesmyslné kšilty? Proč lidi stojí jako ovce ve frontě? K čemu ta náladová hudba? Pro jakou náladu? Zavrávorám. Zákazníci před námi jsou nevychovaní. Dívky jsou hrubé a chlapci mají všichni do jednoho prázdný pohled. Neměl bych chodit na taková místa, už tak mi lidi lezou na nervy. Napřímím se a upřu pohled co nejdál před sebe: na ceny Maxi Best Of menu a chemické složení Very Parfait, které visí nad pokladnami. „Maxi Best Of“, „Very Parfait“. Jak můžou takhle mrzačit slova? Je mi z toho smutno. Poznala to, tyhle věci vždycky pozná. Vezme mě za ruku a lehce ji stiskne. Aniž by se na mě dívala. Hned se cítím líp. Malíčkem mě šimrá na dlani, až čára srdce splyne s čárou osudu. Několikrát změní objednávku. Váhá, jestli si jako dezert má dát milk-shake nebo karamelové sundae. Nakrčí svůj
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244748